Prestižní Rallye Dakar vyhrál už podruhé v řadě český pilot Martin Macík. Na Dakaru jezdí už třináct let, kdy nejprve začínal jako navigátor. Se svým otcem Martinem Macíkem starším má navíc na starost tým MM Technology, který je v současnosti nejlepším výrobcem kamionů na Dakaru. „Cokoliv se bude odvíjet do budoucna, tak to bude pro MM Technology. Nebude to pro mě jako osobu,“ vysvětluje Macík v pořadu Na síti s Andreou Sestini Hlaváčkovou.

Praha 16:06 7. února 2025 Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Martine, jednou jste byli druzí a teď dvakrát po sobě vítězové. Bylo letošní vítězství tím nejdominantnějším? Byli jste favorité?
V roce 2024 jsme patřili mezi favority, v roce 2025 jsme byli favoriti, to byly dva rozdílné přístupy. Přijde někdo nový, něco vyhraje, tak je to wow efekt. Pak jsi v pozici, že už jsi to vyhrál a patříš mezi nejlepší. Pak musíš jít a vyhrát něco jiného. V tomhle případě ten náskok a dominance byla v obou letech stejná. Přišla v nečekanou chvíli ještě v první půlce Dakaru, a proto se o tom mluví jako o dominanci. Ta dominance je zapříčiněná technikou, kterou máme skvělou. Celý tým, máme tři auta v top čtyřce, pět aut v top sedmičce. Podařilo se nám techniku posunout na jiný level. U našeho sportu je to o technice a pak je to o posádce. Já už jsem dnes jen pilot, mám svého navigátora. To jsou dovednosti, které tě pak posunou dál.

Jaké tam byly nejtěžší momenty letošního Dakaru?
Když jsme odstartovali, tak je to spojené s očekáváním, tak je to takové nervózní. To je stejné. Na začátku bylo vidět, jak se rozdělilo startovní pole, bylo vidět vlčáky, a my jsme nechtěli tlačit na pilu, ale bylo to potřeba. To se dostaneš trochu pod tlak a víš, že musíš, ale já si chci jet svoje. Musíme postupně přidávat, protože pak všichni ostatní ubírají. To je zásadní rozdíl. Pak přišly těžké etapy, Chrono 48 jedeš dva dny 960 kilometrů, k tomu nějaký přejezd. Mám před sebou počítadlo kilometrů, a když tam vidíš 600, 700, 800 a pořád to nepřestává, musíš pořád závodit a je to fakt dlouhé, protože jedeš v terénu, průměrnou rychlostí těsně pod 100 km/h a ono to neubývá. Když ti navigátor zahlásí posledních 100, tak si říkáš, že to nějak přežiješ. Už si ani nevzpomenu, co na té trati bylo, jedeš jen setrvačností, ale naštěstí nám to jde a ty extrémní etapy nám vždy vyšly.

Vy jste vedli od 3. etapy?
Vlastně od druhé až do konce.

Jak těžké je udržet koncentraci a nepolevit?
To pro mě bylo nejtěžší. Máš sice náskok, ale já sedím v autě denně 12 hodin, z toho polovina závodních kilometrů, takže z logiky věci, když se cokoliv stane, tak ty dvě hodiny můžu ztratit úplně jednoduše. Je to o koncentraci, když máš najeto, tak nepolevíš. Koncentrace byla otázkou. Nebyl jsem v pozici, ve které jsem chtěl být. Nemám rád být favorit, raději budu za někým a předhánět, dohánět, ale držet to, to bylo fakt těžké. Výhoda Dakaru je, že máš každou etapu sólo a podle toho, jak dojedeš, tak startuješ druhý den. Nemuseli jsme vyhrávat etapy, tak jsme byli trochu upozadění a mohli jet zezadu. Když startuješ první, tak nikdy nedojedeš první, a když jo, tak je to náhoda.

Martine, vy s tátou máte firmu na výrobu kamionů, které závodí na Rallye Dakar. Popiš mi, o co jde?
Vždycky v historii jsme si stavěli kamion, se kterým jsme závodili. Táta koupil starou Liazku a postupně to předělával. Pravidla říkají něco, podle čeho se mohou kamiony stavět, aby byly do třeba do kategorie T51, to je technické označení. Postupem času jsme si začali dělat motory, koupíš díl, ten modifikuješ. Po 20 letech, co jsme byli na trhu, když táta závodil a pak já, tak nastal moment, že buď přestaneme závodit a dělat to, co děláme mimo závodění, nebo v tom budeme pokračovat, ale nevěděli jsme jak. Přemluvil jsem tátu, že vznikne značka MM Technology a pod tím budeme vyrábět kamiony. Pak jsme měli prvního, druhého klienta, stavěli je na zakázku. Klienti přijdou a většinou řeknou, že chtějí ten kamion, co vyhrál Dakar. A to jsou už jednotlivé Evoluce. Představili jsme první Evoluci s čumákem, tam se nám podařilo být čtvrtí a pak už to šlo. Kamiony šly do Itálie, do Holandska a dnes jich máme postavených dvanáct. Letošní rok jsme měli devět kamionů od jednoho výrobce na tomhle závodě. Jsem na to hrozně hrdý, protože je to jeden z důvodů, proč ještě závodím.

7:38

‚Tohle se v životě jen tak nestane.‘ Macíka kromě druhého triumfu těší i úspěchy vlastních kamionů

Číst článek

Co je větší byznys, jet Dakar, anebo do něj dodávat kamiony?
Byznys jako takový je čistě to, že stavíme a prodáváme kamiony a následný servis. Přece nebudu někomu stavět kamion a vyvíjet ho, protože jsme do toho za 20 let dali tolik peněz.

Co tedy zabírá tobě víc času?
Mně určitě závodění, já nestavím kamiony, to má na starost táta. Táta má na starosti technickou část, já tu marketingovou a obchod. Já jsem ten, co to prodává, co je se závodníky v kontaktu a řeší to. Já na závodech ale musím řídit, takže tam se o to starat nemohu.

Vy se svým navigátorem Davidem Švandou jezdíte kamionem Bohouš. Kdo přišel s tím jménem?
Každý kamion, který postavíme, tak má své jméno. My ho pak třeba prodáme, ale s Bohoušem si asi dáme ještě jeden Dakar. I kamiony, které jdou na zakázku, tak je pojmenujeme a klientům je předáme pojmenované.

A jaké jména vymýšlíte?
Lojza, Tonda, Karel, Franta...

A to si někdo ve světě koupí Lojzu?
Jasně, my to přeložíme. Máme Loui the Legend, Tony the Tornado a Bennyho. V angličtině jsou překlady ale vždy trochu jiné.

Nebojujete někdy s tím, že když někomu dodáte kamion, tak vám bude konkurencí?
Pokud chceme závodit a chceme říkat, že jsme nejlepší, tak musíme bojovat proti nejlepším a to jsme my a naše kamiony.

Takže neupustíte nějakou hadičku?
To bychom byli sami proti sobě. Probíhají diskuse, že přece neprodáme kamion ve stejné specifikaci, i klienti se ptají, jestli budou mít stejný kamion jako Martin. My říkáme jasně že jo, paradoxně ještě lepší, protože klienti jsou důležitější. Ty se musíš starat o byznys, pokud chceš, aby byl dlouhodobý. Závodění je taky důležité, máme partnery, značky, sponzory a peníze, které vyděláš, tak dáváš do závodění. To, že závodíme s tím autem, tak je ten nejdražší, ale zároveň nejlepší marketing. Když pak vyhraješ, tak to má ohlas.

Martine, s tátou tvoříte úspěšný tým. Napadlo tě někdy, že budete jako duo takto úspěšní?
Jestli budeme úspěšní, to jsem asi neřešil. Jsme pořád rodina, takže musíme oba dělat ústupky, protože každý jsme nějaký. Můj táta i já nejsme zrovna nejjednodušší pro ohýbání směrem, jaký chce druhá strana. Oba jsme zvyklí, že to děláme po svém a lidé se musí přizpůsobit, pokud s námi chtějí dělat. Já to o sobě vím. Já byl od začátku vedle táty, dával mi možnosti, myslím, že se mi podařilo něco budovat, ale i něco zkazit. Bez toho to nejde, musíš padnout na hubu, aby to šlo. Měl jsem nádherné dětství, bezproblémové. Nic jsem nepotřeboval, potřeboval jsme být jen venku. Byli jsme pořád spolu a ve finále jsem byl já ten, kdo ho musel dokopat, aby ty kamiony stavěl. On říká, že je jen tiskař, to je pravda, ale dnes stavíme nejlepší kamiony na světě. To je známka toho, že lidé mohou dělat, co je baví a co chtějí, ale musí něco obětovat. Tím, že spolu pracujeme, tak jsme oba obětovali několik věcí, spoustu hádek. Nebyla to vydlážděná cesta, byla trochu trnitá, ale jsme tam, kde jsme asi chtěli být. Nikdy jsme si ale neřekli, že tohle je ten cíl. Jen jsme si řekli, až postavíme deset kamionů, tak se budeme bavit. Najednou jich bylo 12, ale to už je jedno. Jsem rád, že jsme tam, kde jsme.

Ty jezdíš s navigátorem Františkem Tomáškem a mechanikem Davidem Švandou. Jak se vám daří držet si dobrou atmosféru?
Říká se, že na Dakaru se projeví jakákoliv špatná vlastnost člověka a je to pravda. Špatné teprve vyjdou na povrch.

Celkově asi ten vrcholový sport v tobě vytáhne to nejhorší...
V tomhle případě musíš sežrat to, co je na tratit, ale zároveň fungovat s tím, co je uvnitř. Nevidím v tom nic složitého, proto jsme pozitivní a rozumíme si. Známe se tak dobře a už tak dlouho, ačkoliv David je nejmladší v rámci našeho vztahu. On k nám přišel, musel se přizpůsobit a on to věděl a přizpůsobil. Je dost inteligentní, to je dost důležité, protože s inteligencí dokážeš pracovat. Rychle se naučil spoustu věcí včetně mluvení, vystupování, oblékání. Je to důležité, protože když vystupujete v televizích, chodíte po akcích, tak jestli chcete být středem zájmu a porazit někoho, jako jsem já nebo František, tak už nás musíte minimálně dohnat anebo předehnat. S Františkem se známe už dlouho, my se pošleme víš kam, když je potřeba a díky tomu jsme pozitivní. A když je někdo negativní, tak to dostane sežrat i s navijákem.

Martine, už jsi jel Dakar třináctkrát, ale pořád je ti teprve 35 let. Jak dlouho myslíš, že to zvládneš ještě dělat?
Nejde o to, jak dlouho to zvládnu dělat, zvládl bych to dlouho. Moje žena říká, že můj morál by chtěla mít. Záleží ale na tom, jestli budu chtít.

Když říká morál, co tím myslí?
To, že jsem schopen každé ráno vstát v šest hodin, že chodím každý den do fitka, že mám disciplínu a pravidelnost. I když se mi nechce, tak do toho jdu. Prostě to, co musí mít sportovec. Ne nadarmo se říká, že když kvalitního zaměstnance, je dobré, když je to sportovec. Co se týče pokračování, tak nechci teď řešit budoucnost. Pro mě není tajností, že cokoliv se bude odvíjet do budoucna, tak bude pro MM Technology, a ne pro mě. Kolik Dakarů, to fakt nevím a nechci nad tím ani teď přemýšlet.

A co by sis přál?
Mám jasně dané věci, které chci postupně přehodnocovat. Chci být nejlepší v tom, co dělám a mám takovou touhu. Zaprvé rodinný život, jsme zdravý, šťastný, ale tři děti ti přerostou přes hlavu několikrát denně. Mojí ženě stoprocentně. Pak je to sport, tam jsem dosáhl toho, co jsem chtěl a jsme nejlepší. A pak je to práce a byznys, to mě hrozně baví a je to jedna z priorit v životě, tam jsem workoholik, ale zdaleka nejsem nejlepší. Dělám ještě jiné aktivity, baví mě, chci zajistit rodinu a sebe. Ve sportu ale uvidím, pracuji momentálně na kamionové kategorii na Dakaru, protože to pořadatel nedělá, i když ji tam chce. Kamionů tam jede 50, je z nich velký příjem, ale zatím ji berou jako, že je super, že tam jsou, ale oni se o sebe postarají a pak budou ostatní. To chci řešit dlouhodobě, protože u pořadatele jsou lidi, kteří se tomu chtějí věnovat. Ta kategorie je pro mě královská, každý si může říkat, co chce, ale pojď, sedni si do kamionu a přejeď ty duny. Polovina si krupne a odejde, druhá polovina se bude snažit, z té poloviny to 80 procent převrhne a zůstane ležet, protože to je dovednost, co musíš umět a musíš se to naučit. To je moje budoucnost, předávat to novým generacím, dostat do toho autařské závodníky. Každý jezdí autem, na motorce, ale kamion je respekt. Náš kamion, do něj si sedneš a můžeš v něm závodit. Otázkou je, jak dobrý budeš.

Ty máš velkou rodinu, tři děti, velké zázemí ve své manželce. Kolik toho máš, mě trochu děsí. Jak se to dá kloubit?
Nedá. Vstávám každý den v šest, chodím spát v deset. Zdraví je hrozně důležité, bez toho bych nedokázal plnit cíle, co mám. Nutíme děti chodit spát dřív, ale to nejde, takže to je boj. Závidím těm, co chodí třeba v sedm spát. S tím trochu bojujeme, protože nemáme čas sami pro sebe a já chci, abychom ho měli, protože to je ve vztahu strašně důležité. I zdraví mé rodiny, lidí kolem mě, jako celek. Pak jsi pozitivní, máš disciplínu, můžeš vstávat v šest. Jde to blbě skloubit. Musím mít silnou manželku, ještě máme malého Matese, tomu je pět měsíců, takže do dvou let to musíme dát, pak je to zlom a je to super. Mia je v pěti letech báječná, může s námi, kam chce, je s ní sranda. Teď se naučila používat slovo očividně a používá ho správně. Snažím se, ale skloubit to jde špatně.

Dakar člověka rozbije. Klíčová byla pohoda v týmu a bezchybná navigace, říká vítěz Dakaru Macík

Číst článek

Martine, jakým způsobem předáváš své zážitky dál?
Několika způsoby. Jsou to naše setkání s fanoušky, protože jsem začal s marketingem, než jsem měl závodní úspěch. V motosportu v České republice bohužel jiné možnosti nejsou, na závodění jsou potřeba desítky milionů. Ve formuli 1 jsou to talenti, ale mají za sebou rodiny, které obětovaly všechno. Dneska už mají týmy juniorské programy a vědí, že jestli chtějí najít ten největší talent, tak musí investovat. Já začal marketingem a snažil se nějak sehnat peníze, abych to mohl dělat. Táta mi vždycky říkal, kolik milionů musím sehnat, ale pro mě to bylo jen číslo a já s tím nějak pracoval, než jsem ten první viděl. Pak teprve se s tím může začít pracovat dál. Dělal jsem vše pro to, aby o nás fanoušci věděli, aby to nebylo tak, že Dakar vnímají jen jako Karla Lopraise, který ho dříve vyhrál, ale že jsou tady i další Češi. Pomáhal jsme i dalším Čechům a začal pořádat akce Posedlí Dakarem, které vznikly spontánně. Jednou jsem se vrátil z Dakaru, dělal jsem v Sedlčanech takové přednášky, nejdříve v knihovně, pak v kině, pak v divadle. Do divadla pak přišlo asi 420 lidí a oni říkali, ať přijedu do Ostravy, ta byla první. Po Dakaru jsem sedl k počítači, tam jsem si sociální sítě dělal sám, fotil jsem si to sám, moc se nenatáčelo, tak jsem upravoval fotky. Tehdy jsme dojeli asi desátí, devatenáctí. Přijel jsem tam, řekli mi, jak to bude, tak obrázek na sociální sítě, vypsaných osm měst a napsal jsem tam, že každé město, které bude mít víc než 200 komentářů, tak tam přijedu. Všech osm měst mělo víc než 200 komentářů, sledovalo mě 30 tisíc lidí. Musel jsme uspořádat během dvou týdnů svoji první šňůru, že jsem objel celou Českou republiku. Další rok jsem chtěl jít do kin, protože miluji média a mám mediální agenturu, to je můj hlavní byznys. Udělal jsme dokument, nechtěl jsem dělat klasické besedy, chtěl jsem talkshow a máme to už osm let, jedeme po celé republice. Minulý rok vyprodáno, letos vyprodáno.

Ty máš vizi, že bys chtěl v budoucnu vypravit na Dakar zpravodajské auto, které by přenášelo informace pro fanoušky a média. Jak jsi to myslel?
Proč mě lidi sledovali? Protože jsem podával nějaké informace a měli jich nedostatek a já jim je dával. Musel jsem pořád chodit, pořád všechno natáčet a něco pořád někam dávat. Najednou tam přijde manžel, co to dostal od manželky k Vánocům, vzal sebou děti, kterým je už 20 let a pořád to jsou naši fanoušci. Nikdo jiný to tehdy nedělal, dělali jsme medvědí práci pro všechny a vybudovali to až sem. My natáčíme, fotíme, pomáháme s marketingem dalším českým posádkám, děláme takový Open Air, který je v létě a zvu tam všechny české účastníky s technikou. Chodí tam tisíce lidí každý rok. Je mi jedno, jestli to vydělá peníze, když mě to nestojí, tak jsem radši. Dělám to ale pro Dakar a ostatní závodníky. V minulosti byly boje, kdo bude v tomhle a v tomhle médiu. Když jsme jedničky v marketingu i závodění, tak co chceš víc dělat. Ukazujeme jim, jak mají pracovat s médii, co mají pro to dělat. Stojí to nemalé peníze. Byla takový myšlenka, že tam bude nezávislá skupina, která má znalosti a má to za sebou. Nejen bulvár, nejen odborné.

Nenabízí se spojit s nějakým velikánem, jako je Netflix? U formule 1 to třeba vyšlo.
Nabízí se to, tu myšlenku jsem měl, ale značka Dakar je Francouzů a obchodovat s nimi nechceš. Oni jsou zkostnatělý v tom, že čekají na nejlepší dobu, kdy někdo zacinká měšcem. Je nezajímá vůbec nic jiného. Já vypravuji na Dakar hodně médií, čtyři mediální auta, 16 lidí, psaní, fotky, videa, nic malého a oni nás tam vlastně nechtějí. Vlastně chtějí zaplatit, přijde ti ještě špatnému člověku z tvého mediálního týmu whatsappem zpráva: Ahoj Martin, budeš tam mít zase 20 lidí a zaplatíš 120 tisíc eur? To je celé, co ti přijde.

Takhle jsou v organizaci na takovém levelu?
Ano, to ani nevíš, o co jde, a začneš to řešit. Je zajímá ten příjem a pak až s tebou začnou řešit, že tohle nemůžeš, tamto nemůžeš, na trati nemůžeš natáčet, nemůžeš vůbec nic. Tak se ptám, co tedy můžu? Tak říkám, že to nedává smysl, a každý s nimi bojuje. Oni čekají na komerční televizi, které přijdou a je to i u nás. Ti musí zaplatit hodně peněz, aby měli exkluzivní práva. Je vůbec nezajímá, jak komunikují, jen dodají hotový pořad a dělejte si s tím, co chcete. Jsou to povrchní Francouzi a to se nezmění. Abych se s nimi hádal? To nemá smysl, i když bych toho chtěl být součástí, protože média jsou něco, co mě naplňuje.

Andrea Sestini Hlaváčková, mim Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít