Od prvního září loňského roku je ve vedení české fotbalové reprezentace Tomáš Hübschman. Tenhle bývalý defenzivní záložník nebo obránce hrával za pražskou Spartu, ukrajinský Šachtar Doněck a naposledy za Jablonec. „Před zápasem a po zápase je spoustu věcí, které hráči neřeší. Teď je řešit musím,“ říká v pořadu Na place generální sportovní manažer české reprezentace Hübschman.

Praha 12:46 29. ledna 2025 Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Sparta ve středu jede hrát proti Bayeru Leverkusen. Už je jasné, že pražský tým nemůže postoupit, má jen čtyři body. Budeš se koukat na zápas?
Určitě. Řekl bych, že jsem viděl všechny zápasy Sparty v Lize mistrů. Dá se říct, že na všech domácích jsem byl přítomen. Samozřejmě je to svátek, takže určitě budu sledovat. A vzhledem k tomu, že mám sparťanskou historii, tak to sledování je příjemnější.

Bayer Leverkusen není úplně malé sousto, protože je to úřadující mistr Bundesligy. Máme tam dva hráče, Patrika Schicka v útoku a Matěje Kováře v brance. Myslíš si, že nastoupí Patrik do útoku, že to bude velká ofenzivní vlna? Protože Bayer chce postoupit mezi první osmičku, což znamená, že by se vyhnul dalším dvěma zápasům, které čekají v play-off.
Bayer taky i vzhledem ke klukům sleduji. Nehledě na to, že hrají dobrý fotbal, jsou to úřadující mistři. Zajímavý hráč je určitě (záložník Florian) Wirtz, který je talentovaný a myslím si, že ve svém věku předvádí výborné výkony.

Dá se říct, že pomáhá Patrikovi k těm vstřeleným gólům. Věřím v to, že Patrik nastoupí. A přál bych si, aby Kovář chytal. Pro nás je to jenom dobře, že ti kluci sbírají zkušenosti.

Patrik je teď ve výborné střelecké formě. Minule v zápase s Atléticem Madrid šel až v průběhu. Doufám, že teď půjde od začátku a že uvidíme konfrontaci českých hráčů proti Spartě.

Na podzim Patrik nepřijel na dva reprezentační zápasy, to už jsi byl ve funkci, protože ty jsi v Jablonci ukončil kariéru v červnu loňského roku. Hrát fotbal do 43 let, to je nádhera. To jsi vlastně takový fotbalový Jarda Jágr.
Já to tak nevnímal, nějak se to stalo. Měl jsem štěstí, že jsem byl zdravý a i v tom, že mě klub pořád chtěl. Měl jsem asi i odpovídající výkonnost, abych mohl pokračovat i v tom věku. Už je to ale bohužel pro mě historie.

Když se ještě vrátíme k Patriku Schickovi, že nepřijel na dva reprezentační zápasy, protože zůstal v Leverkusenu. Ten důvod známe?
Důvod jsme prezentovali, trenér národního týmu ho prezentoval na tiskové konferenci před srazem. Zbytečně se to asi zvrhlo někam, kam jsme to asi nikdo nechtěli. Po vzájemné dohodě s Patrikem nebyl na oba srazy stoprocentně připraven. Doléčoval nějaké zdravotní problémy s achilovkami a s třísly. Na první sraz neměl takovou vytíženost v klubu a chtěl se dát dohromady, aby pak mohl podávat výkony, které chce. V listopadovém srazu sice nastoupil, ale hned další týden měl vyšetření, magnetickou rezonanci v Německu, tady se zastavoval za docentem Kolářem... Zdravotní problémy u něho byly, ale možná to bylo nešťastně komunikované. Patrik pak udělal prohlášení a potvrdil, co byla pravda, že nebyl stoprocentně připraven na to, aby týmu pomohl. Takto to cítil a s námi to komunikoval, že pokud bude stoprocentní, tak přijede. Vždy jezdil na reprezentaci s tím, že jí chce pomoc a v tento moment to necítil, že by pomoci mohl.

Když se podíváme na Spartu v Lize mistrů, tak čtyři body nejsou moc...
Za mě je to nejlepší soutěž v Evropě, co je, protože tam jsou kvalitní hráči a týmy. Určitě i moje očekávání bylo v bodovém zisku větší, dost mě překvapil zápas s Brestem. Tam jsem počítal, že to bude o trochu lepší, ale dnes nejde podcenit žádný tým. Poslední zápas, co Sparta sehrála s Interem, tak byla vidět kvalita hráčů Interu, i když Inter nehrál z mého pohledu na sto procent. Zápas si kontroloval a od branky, co dali, tak měli zápas pod kontrolou, a kdyby potřebovali, tak by ještě zvýšili obrátky a v tom je vidět kvalita týmu a těch hráčů.

Co si myslíš o novém systému v Lize mistrů? Dvě skupiny, ty se mezi sebou mydlí...
Já bych neřekl, že je to špatné. Dnes bude poslední kolo Ligy mistrů a pro spoustu týmů je to otevřené. Dříve, jak byly skupiny, tak silnější týmy už poslední dvě kola, když měly nahráno, tak často dávaly prostor hráčům, kteří hrajou méně a atraktivnost soutěže šla dolů. Teď ani největší favorité, jako je třeba Manchester City, jasný postup, že budou v soutěži pokračovat. Každá nová věc je pro některé lidi, třeba jako jsi ty, něco nového. Já bych v tom hledal to dobré a i dnes se bude rozhodovat, kdo bude v soutěži pokračovat. Sparta už tu možnost nemá, že by do posledního zápasu hrála o to, že by pokračovala. Myslím, že ten formát je atraktivní a zajímavý.

1:54

V pondělí jsem se rozhodl a v úterý už jsem nešel na trénink, říká Hübschman o nástupu k reprezentaci

Číst článek

Co kdyby Sparta překvapila v Leverkusenu? To by asi ty kačky, teda éčka, vlítli do kasy a byli by všichni rádi, co?
Tak není to jen o těch kačkách a eurech, ale je to i o sportovní části a sbírání zkušeností. Když jeli na Stuttgart, tak taky nebyli braní, že by tam jeli bodovat a povedlo se to. Soutěž je v některých týmech tak vyrovnaná, že mohou potrápit Leverkusen a věřím, že to bude zajímavé od první do poslední minuty a že to nebude zápas, který bude rozhodnutý hodně brzy. Doufám, že oba týmy jsou schopné hrát tak, že to fanoušky baví.

Ve čtvrtek hraje v Evropské lize Slavie s Plzní. Slavie je bohužel už bez šance na postup, ale Plzeň má dvanáct bodů a čeká jí zápas s Athleticem Bilbao. Mají už Západočeši jistý postup?
Myslím, že je to postup, že už je to hotové. Nevím, jestli mají šanci zabodovat ještě do té první osmičky, což samozřejmě na půdě Bilbaa nebude nic jednoduchého. Ale co je dneska ve fotbale jednoduchého.

Kdo je silný, kdo je slabý? Všichni jsou spíš silní a přijde mi, že i ty slabší týmy můžou potrápit nebo překvapit silnější. Měl jsem možnost vidět Plzeň i teď v posledním zápase doma s Anderlechtem a musím říct, že to byl od nich takový chytrý pracovitý výkon.

Anderlecht se až moc snažil hrát fotbalově na – nechci říct špatném, ale ne úplně ideálním terénu – a dost vzadu riskovali. Plzeň dokázala tím svým napadáním a tlakem několikrát zúročit jejich chyby.

Za mě zaslouženě vyhráli a doufám, že podobným stylem se budou prezentovat i v Bilbau a porvou se o to, aby se třeba ještě vyhoupli do té osmičky a měli jasný postup do další fáze bez těch dvou zápasů.

Maximální servis

Co obnáší práce generálního sportovního manažera české reprezentace?
Jednak komunikace s hráči, určitě sledování všech týmů nebo potenciálních reprezentantů, komunikace s trenéry a komunikace s vedoucím týmu a zařizování spousty věcí, které pro mě byly nebo jsou úplně nové.

Když hraješ na hřišti, tak řešíš jenom samotný zápas. Před zápasem a po zápase je spoustu věcí, které hráči neřeší. Teď jako generální sportovní manažer je řešit musím, takže to je to spousta věcí jako hotely, cestování a tak dále.

Takže teď jsi ještě vytíženější, než když jsi hrál?
Určitě, myslím si, že hráč to má v uvozovkách nejlepší, protože servis dělají lidi kolem něho. Já jsem teď v opačné roli. Snažím se hráčům vytvořit maximální servis, aby byli připravení na to, co je čeká, abychom dosáhli cílů, které všichni chceme.

Chodíš na hodně ligových zápasů, sleduješ hráče z reprezentace, formu, ale musíš jezdit i do zahraničí. To vše musíš zvládat?

Tady v Čechách to tak je v rámci času, co se dá stihnout, tak se snažíme objet. Většinou nejezdím sám, ale s někým z realizačního týmu. Zápasy sledujeme ve dvou, ve třech. V zahraničí je to složitější, protože to spolkne čas, co se týče cesty a časových rozmezí se to zúží. Když vidíte jeden zápas v zahraničí, tak vám uteče dalších x zápasů o víkendu u nás nebo jinde v zahraničí. Dnes je jednodušší, že spoustu zápasů můžeme naladit v televizi anebo se na ně dívat zpětně. Přijdu z fotbalu u nás a pustím si kluky, co hrajou venku. Někdy je v televizi obrázek jiný než na stadionu, protože na stadionu si to nevrátí a neví, jak se hráč choval. Pak se o tom můžete spolu bavit.

Co na to říká rodina, že doma pořád běží fotbal?
Oni byli už zvyklí předtím, když jsem hrál, tak jsem sledoval taky zápasy.

Manželka kouká taky?
To bych neřekl, že kouká. Necítím ale žádný tlak, mám celou kariéru podporu z domova a to mi dává jistotu, že v tom pokračuji a nejsem pod tlakem, že bych tím ovlivňoval rodinu na tolik, že bych jim ubíral čas. Když to jde, tak jim čas dám, ale zase chápou, že někdy to nejde, a plně respektují to, co dělám.

Ty jsi dohrál sezonu v Jablonci, ukončil kariéru a věděl jsi, že máš před sebou pozici sportovního manažera v reprezentaci, nebo to byl blesk z čistého nebe?
Nevěděl jsem ani to, že budu končit. Bylo to jedno s druhým. Posledních šest let jsem smlouvu vždy prodlužoval těsně před novou sezonou a v tu dobu přišla tahle nabídka. To ovlivnilo mé rozhodování, jestli pokračovat dál a nebo ne.

52:41

Byl to nesmysl, ale nelituji, vzpomíná trenér Hašek na první angažmá u fotbalové reprezentace

Číst článek

A jak dlouho ses rozmýšlel?
Já byl rozhodnutý hned, bylo to pro mě zajímavé. Byl to pro mě další krok ve fotbalové kariéře a jsem rád, že jsem u toho mohl zůstat. Dávalo mi to větší smysl, než pokračovat v roli hráče, protože ten konec byl stejně blízko už několik let a stejně by to přišlo. Rozhodnutí nebyl jen na mě, ale jak se rozhodne i Svaz, jestli mi tu nabídku dají, nebo ne, takže jsem čekal na to, jak to dopadne z druhé strany.

Spousta kluků dohraje a říká si, co dál? Vím o pár fotbalistech, co hráli na špičkové úrovni a teď sedí doma a neví, co dělat. Tobě to vyšlo tak krásně, že jsi ukončil kariéru a do toho přišla nabídka od nároďáku. Jaká je v celém realizačním týmu atmosféra? Asi příjemná, co?
Mohu to jen potvrdit. Zatím jsem velice spokojený, atmosféra je výborná. Měl jsem začátek takový trnitý, což mě v kariéře provází a měl jsem to i na začátku fotbalové kariéry. Začal jsem zápasem v Gruzii, kde jsme dostali facku, ale je zase dobré sledovat, jak se lidi v týmu chovají a dokážou řešit krizové situace. Tam byl zakopaný pes v tom, že se to pak zvedlo, všechny to postavilo na nohy a neřešili, co bylo, ale co bude a co pro to se dá udělat a změnit, aby to bylo jiné. To myslím, že se povedlo a atmosféra od domácího zápasu s Ukrajinou byla úplně jiná. I v hráčském kádru se kluci semkli a makali jeden za druhého, takové to ego šlo stranou a vše dali pro tým. Je to zásluha Ivana Haška jako trenéra, asistentů, kustodů, kteří přispěli tou atmosférou. Hráči k tomu taky přispěli, že sundali saka a navlékli montérky. Pak je to odměnilo, že některé akce a věci, co hráli v těch zápasech, tak se na to dalo i koukat a mělo to hlavu a patu.

V průběhu Ligy národů se na reprezentaci snesla kritika. Pak ale nastává otázka, jestli ten náš nároďák je na takové úrovni, abychom obstáli na blížícím se mistrovství světa? Sice tam ještě nejsme, ale kdyby.
Zvěsti z restauračních zařízení člověk vnímá, toho se nevyvaruje. Skupina vypadá, že je lehká, ale my se k tomu musíme postavit, že jsme asi lehčí skupinu dostat nemohli. Všechny týmy ale dokážou trénovat jako ty nejlepší týmy, dokážou mít podmínky srovnatelné a není jednoduché někoho otevřít. Když jsem viděl, že Faerské ostrovy nedostaly posledních šest zápasů víc než dvě branky, jinak všechno vyhrály o gól, remizovaly, tak určitě budou silní. Musíme se i s tímhle vypořádat a věřím, že tu kvalifikaci odstartujeme doma s Faerama a venku s Gibratarem šesti body. Černá hora taky nebude jednoduchá, poslední Liga národů je nezastihla ve formě, ale v jejím závěru porazili Turky. Pak čekáme na soupeře z poražené dvojice Francie – Chorvatsko a nechci tipovat, kdo z nich prohraje, ale oba jsou v kategorii silných soupeřů. Hrát se ale dá s každým, takže se budeme snažit od prvního srazu, abychom udělali vše pro to a byli na postupových místech. Náš cíl je mistrovství světa v Americe, Kanadě a Mexiku.

Ty máš z roku 2004 bronz z mistrovství Evropy, předtím s jedenadvacítkou zlato a pak jsi měl ještě čtvrtfinále v roce 2012...
Ano, Ukrajina a Polsko, tam jsme se dostali do čtvrtfinále. Výsledkově to Euro nebylo tak úspěšné jako v roce 2004, ale v Portugalsku jsem byl začínající mladý hráč a byl jsem nadšený, že v tom týmu jsem. Byly tam obrovské osobnosti. Kluci, co hráli na Euru 1996 plus dvě generace jedenadvacítek a spojilo se to v jeden tým. Škoda že to byl jen bronz, protože ten tým byl opravdu silný. V roce 2012 jsem byl už v pokročilejším věku a už jsem fotbal vnímal úplně jinak, měl více zkušeností a Euro jsem si užíval na hřišti.

Musíme zmínit, že jsi v podstatě vítěz Ligy mistrů, respektive Poháru UEFA...
Liga mistrů to ne, to bylo jako dneska Evropská liga. Se Šachtarem Doněck. Nádherné to bylo, to musím potvrdit. Naše ambice od doby, kdy jsem tam přišel v roce 2004, tak to někde vzadu bylo. U majitele byl cíl vyhrávat domácí tituly a pokusit se vyhrát evropskou trofej. Že to přišlo tak brzy, to nečekal nikdo a my jsme se tou soutěží nějak prokousali postupně krok po kroku. Nemyslím, že když jsme se dostali do play-off, tak jsme si mysleli, že tu soutěž vyhrajeme. Favorité byli spíš soupeři, ale nám se povedlo vyhrát finále s Werderem Brémy a byl to neskutečný zážitek pro celý region i město.

4:33

Haškův rok 2024: Povolání vyřazených hráčů, nepovedené Euro i postup v Lize národů

Číst článek

Ty jsi měl kariéru dlouhou. Fascinují mě sportovci, co prošli dvěma, třemi kluby a byli tam celou kariéru. Začínal jsi na Spartě, pak Jablonec, meziplyn ve Zlíně, pak deset let Šachtar a pak zase Jablonec. Kdykoliv jsem se díval na nároďák a viděl jsem, že v obraně hraje Hübschman, tak jsem věděl, že je to dobrý. Na tebe byl spoleh.
Říká se to o mně a asi se s tím dá souhlasit. Vypadá to, že jsem měl ty desetiletky, ale nebyl to cíl. Byla to ale shoda náhod. Kariéru jsem začal na Spartě od pěti šesti let a prokousal se do dorostu. Pak jsem šel na hostování na půl roku do Zlína, pak jsem se vrátil a trénoval s áčkem Sparty, pak jsem šel na hostování do Jablonec, tam jsem si zkusil ligu. Vrátil jsem se do Sparty a tam strávil tři roky a roce 2004 jsem přestoupil do Šachtaru a byl jsem tam deset let. Byl jsem tam maximálně spokojený, nikdy jsem neměl důvod tam odtud odcházet. Byli jsme spokojeni jak s fotbalem, tak s rodinným životem na Ukrajině.

Tehdy tam byl klid...
Ano, dneska je to smutnější a všichni věříme, že se ta situace někdy narovná, a hlavně že skončí válečný stav. Spoustu lidí řeší spíš to, kdy to skončí, a je jedno, jaká tam bude vlát vlajka. Bude záležet, jak se domluví ti nahoře.

Takže Doněck byl půl na půl Ukrajina a Rusko?
Byl víc proruský, neřekl bych ani půl na půl, spíš 90 na 10. Já jsem se tam učil ruštinu, a ne ukrajinštinu. Měl jsem ve smlouvě půl roku učitelku ruštiny a celá ta oblast, tak z 90 procent, mluvila rusky. Ukrajinsky uměli, ale všichni se skoro bavili rusky. Televize, rádio a až časem se to změnilo, že to musí být i v ukrajinštině. Spousta lidí tam má k ruštině blíž než k ukrajinštině, ale to není ten hlavní problém.

Je to průmyslové město, ne?
Ano, to jsou krtci. Co se ale týče vstřícnosti a pomoci těch lidí, tak jsem od začátku cítil, že je to moc sympatické a to nás provázelo celých deset let. Byli jsme tam spokojení. Hráči Šachtaru v tom městě byli absolutně nedotknutelní a mělo to nějaké výhody, ale to jsme nevyužívali. Všichni lidé nás tam měli hodně rádi, a to i v momentech, kdy se nám úplně nedařilo. Třeba když jsme neudělali titul nebo výsledky v Lize mistrů, Evropské lize nebyly optimální. Lidé nás spíš podporovali.

Ono tím Šachtarem prošlo docela dost jmen...
I dneska se pořád majitel snaží klub držet na vysoké úrovni. Spousta týmu, když si řekla, že jedou do Doněcku, tak věděla, že to tam není jednoduché, a nejezdila k nám ráda. Teď je to složitější, když jsou v azylu a už se několikrát stěhovali. Je to spousta změn pro hráče i pro klub, chvíli hráli v Charkově, v Kyjevě, ve Lvově. Evropské poháry teď hrají na Schalke, předtím v Hamburku. Chtěl bych ocenit, že klub pořád drží, protože to není nic jednoduchého ani logisticky, ani finančně.

Tys někde řekl, že jsi z Doněcku odjel v roce 2014 na poslední chvíli?
Je to tak. Už konec soutěže jsme tehdy dohrávali v azylu, nehráli jsme v Doněcku, ale kousek vedle. Po posledním zápase, který byl kolem 20. května, tak jsem přestupoval z letadla do letadla a měl připravené letadlo na to, že letím zpátky. 23. ledna nastoupil nový prezident a vyhlásil válečný stav. Během několika dní už letiště neexistovalo a byl jsem rád, že jsem zavčas odletěl.

A stadion ještě stojí?
Stojí, ale byl taky zasažený nějakou raketou a vypadala skla z tribuny. Pak se to opravilo, ale od roku 2014 tam nikdo nehraje a chátrá to. Hráli tam jen oblastní fotbálek, jinak to chátrá.

A proč si tě pak nevzala zpátky Sparta, ale šel jsi do Jablonce?
Je to jednoduché, protože jdeš tam, kde tě osloví. Já bohužel v roce 2014 žádné signály ze Sparty neměl, ani můj agent Zdeněk Nehoda.

Takový zkušený obránce, reprezentant...
Bylo to složité. V roce 2014 zrovna myslím udělala Sparta titul. Bylo by to krásné, kdybych se tam měl možnost vrátit, ale Míra Pelta z Jablonce mě oslovil už během jara a já to nechal běžet až do léta. Pak v létě přišel nový trenér Jaroslav Šilhavý, kontaktoval mě a domluvili jsme se, že kdybych se vracel, tak do Jablonce.

A pak krásných deset let.
Ono to bylo zajímavé. První smlouvu jsem měl na dva až tři roky, já říkal, že si na to věřím, a pak se to po každém roce prodloužilo na těch deset.

Pavel Nečas, mim Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít