Když potkáte Egila Gjellanda, odmítne vám podat ruku, jen se uculí a nastaví loket a s rošťáckým úsměvem vysvětlí, že se i mezi Čechy dál drží norských opatření, díky kterým ale zase nemusel ani jednou do obchodu s rouškou přes ústa.

Podobně proto nedávno vítal i své svěřenkyně, když za nimi po čtyřech měsících přijel na trénink. Do té doby trávil veškerý čas místo českých biatlonistek s manželkou a svými čtyřiceti dojnými kravami - daleko od civilizace na farmě ve Fuse.

„Začíná se v šest ráno. Chodil jsem ke kravám, vyčistil je, připravil krmení, zkontroloval roboty na dojení. A pak jsem běhal kolem baráku, sekal zahradu a takhle pořád dokola. Jo, a taky jsem pořád seděl v traktoru,“ popisuje Gjelland pro Radiožurnál.

Ale když večer zaparkoval traktor a vyzul holínky, pravidelně usedal k počítači a kontroloval tréninkové deníky. A pak se svým asistentem Jiřím Holubcem i samotnými biatlonistkami, které se staly takovými svěřenkyněmi na dálkové ovládání, po telefonu konzultoval skladbu tréninku.

Jeho absence se prý na kondici českých biatlonistek nijak nepodepsala, i když Markéta Davidová přiznává, že bylo zvláštní trénovat tak dlouho bez hlavního kouče.

„Samozřejmě to bylo zvláštní. Ale myslím, že se nenudil. Měli jsme radost, že se vrátí, protože to je přeci jen lepší. On nám tréninky samozřejmě psal, ale papír snese všechno. Je fajn, když nás vidí a ví, kdy máme přidat a kdy ubrat,“ říká Davidová, kterou už zase vede norský trenér a farmář Egil Gjelland.

David Nyč, tat Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít