Jaroslav Semerád z Mikrobiologického ústavu Akademie věd už druhým rokem jezdí do Jizerských hor pracovně, třeba na začátek běžkařské trati do Nového Města pod Smrkem, kde spolu s kolegy odebírají z běžeckých stop a okolí kromě sněhu také vzorky půdy a vody. K analýze zatím zhruba 800 vzorků používají hmotnostní spektrometr. „Nalezli jsme šestnáct látek v Jizerských horách v běžkařských stopách, takže tyto látky jsou tam stále přítomné a ten problém stále existuje,” popisuje Českému rozhlasu Semerád. 

Do litrové vzorkovnice se širokým hrdlem výzkumníci naberou co nejvíce sněhu z povrchu běžkařské dráhy. Následně putuje na analýzu. „Molekulové váhy zváží molekulu. Pomocí softwaru a námi vyvinutého programu dokážeme vzorek nastříknout, analyzovat a říct přesný počet a množství perfluorovaných látek, které vzorek obsahuje,” přibližuje Semerád. Výsledky se zdají být znepokojující.

Alternativy jen obchází legislativu

Před rokem bylo perfluorovaných látek sedm, letos jich je dvakrát tolik. Jejich složení se ale změnilo. „Nevyskytují se tam dvě již zakázané látky, ale je tam celá řada jiných látek, které jsou náhrady těch zakázaných látek. Takže vidíme spektrum zcela odlišných látek, než jsme viděli před rokem,” vysvětluje Semerád.

I v těchto látkách se vyskytuje fluor ve formě extrémně pevných, prakticky nerozložitelných uhlíkových řetězců, které člověku mohou škodit. Perfluorované akrylové látky, kterých je až patnáct tisíc, mohou způsobovat rakovinu, neplodnost, poškozovat játra nebo třeba štítnou žlázu.

Podle Tomáše Cajthamla, ředitele Ústavu pro životní prostředí Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy, jsou tyto alternativy pouze únikem z legislativy. Jakmile se provede nová toxikologická studie, tak se podle něj ukáže, že takzvaná bezpečná nová alternativa je buď stejně, jinak nebo obdobně toxická. „Celá ta skupina představuje jedno zlo,” říká.

Přesto tyto látky pořád používáme, třeba na nepřilnavé pánvi, nepromokavé bundě nebo v krabičkách na jídlo. „Ti hlavní dva zástupci se vyráběli padesát let, než jsme přišli na to, že jsou toxičtí. Dokonce firma, která je vyráběla, to věděla už dvacet let, jenom to zapomněla světu říct,” uzavírá Cajthaml.

Na vině jsou amatéři

Přestože nás perfluorované látky neustále obklopují, do chráněné krajinné oblasti je podle odborníka mohou dostat jen běžkaři, zřejmě ale jen ti amatérští. Profesionální lyžaři z rozhodnutí Mezinárodní lyžařské federace už druhou sezonu žádné fluorované vosky používat nesmí.

„Naše výsledky ukazují, že nejhůře kontaminovaná místa jsou místa nástupní a potom takzvané domazovací stanice, kde se uvolňují fluorované uhlovodíky z běžkařských vosků. Když sníh roztaje, tak se dostávají horskými potůčky do zdrojů pitné vody, kde může tato kontaminace ovlivňovat i kvalitu surové vody v nádržích Josefův Důl nebo Souš, které slouží jako zásobárna pitné vody pro Jablonec a Liberec,” vysvětluje Semerád a dodává, že na různých dalších místech republiky jsou koncentrace mnohem vyšší.

Nicméně je překvapivé, že v Jizerských horách vůbec jsou. Vzhledem k tomu, že se zde jiné aktivity než lyžování nevyskytují, jsou na vině právě lyžaři. Předběžné analýzy potvrzují, že v těchto nádržích fluorované uhlovodíky ale nepřekračují normy. Za rok bude jasné, jakou roli v tom hrají lyžařské vosky.

Eva Kézrová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít