Tomáši Dvořákovi se coby čerstvému čtyřicátníkovi vstává stále lépe
Desetibojaři Tomáš Dvořákovi jsme k jeho čtyřicetinám v krátkosti popřáli už včera, tedy v samotný den jeho narozenin. A tak jsme se trojnásobného mistra světa, bronzového medailisty z atlantské olympiády a někdejšího držitele světového rekordu zeptali i na budoucnost.
Desetibojařem je Tomáš Dvořák teď už jen bývalým, kariéru plnou úspěchů uzavřel skoro před čtyřmi lety a od září 2009 pracuje jako šéftrenér na Českém atletickém svazu. A coby čerstvému čtyřicátníkovi se mu prý vstávalo skvěle.
„No lépe než dvacátníkovi až pětatřicátníkovi, takže úžasné. Tělo už se oklepalo z toho sportování. Jako sportovci se mi vstávalo rozhodně hůř.“
I když rána Tomáše Dvořáka bývala náročnější, v roli sportovce se prý stejně cítil nejlépe.
„Samozřejmě aktivní sportovní kariéra je nejlepší role, protože člověk jede sám za sebe. Coby trenér už má zodpovědnost a jako šéftrenér je ještě znásobena. Mnohdy to nelze vlastními silami ovlivnit. Takže člověk schytá pár lepanců i za druhé. Už jsem si ale vypěstoval hroší kůži,“ usmívá se Tomáš Dvořák, jehož narážky určitě směřují k roku 2010.
To česká výprava přivezla z halového mistrovství světa a evropského šampionátu pod otevřeným nebem dohromady jen dvě bronzové medaile a on spi pak jako šéftrenér vyslechl své. Aby se něco takového neopakovalo, přál by si dobrý výsledek z blížící se londýnské olympiády. Ale počet medailí z něj teď nedostanete.
„Zatím nevzhlížím k medailím, zatím spíš přemýšlím, kolik sportovců do Londýna pojede a ještě záleží v jaké formě. Věřím, že olympijská výprava, co se týče atletů, bude široká, a že budou skvěle připraveni. Pak nějakou medaili určitě vybojují.“
