Dvacet let od úspěchu. Nádherný pocit, vzpomínají fotbalisté na Euro 96
Na letošním mistrovství Evropy čeští fotbalisté svým fanouškům moc radosti neudělali. Před dvaceti lety to ale bylo úplně jiné. Třicátého června 1996 byli Nedvěd, Poborský a spol. ve finále v londýnském Wembley zhruba dvacet minut od zlata.
Penalta kopaná proti Němcům ve finále neměla být zapískaná, ale toho si nevšiml z komentátorského stanoviště reportér Václav Jindřich ani z mnohem menší vzdálenosti italští rozhodčí. A Češi půlhodinu před koncem vedli nad Německem 1:0.
„To už jsme věřili, potom bohužel nastoupil Bierhoff a dal nám dva góly,“ popsal stroze zbytek finále Vladimír Šmicer.
Štěstí, které měli Češi při horko těžko proměněné penaltě Patrika Bergera, se k nim v závěru otočilo zády. Jako první ve fotbalové historii je v prodloužení srazilo dnes už zrušené pravidlo o zlatém gólu a navíc šlo o tečovanou střelu, kterou Petr Kouba neudržel v rukou, odrazem o tyč mu zapadla do branky, bylo to 1:2 a konec zápasu i nadějí.
Kromě stříbrných medailí a hořkosladkých pocitů si čeští hráči odnesli i jeden velký zážitek. Při předávání medailí jim potřásla rukou sama anglická královna.
„To je nádherný pocit podat si ruku s královnou. Zážitek na celý život. Jeden z nejsilnějších momentů mé fotbalové kariéry,“ říkal ke slavnostnímu ceremoniálu Michal Horňák. Od českých fotbalistů asi nikdo takový výsledek neočekával.
Trenér Vrba po neúspěchu na Euru končí u fotbalové reprezentace. Odchází do Ruska
Číst článek
Třeba ani útočník Vladimír Šmicer si to nedovedl představit, takže si naplánoval svatbu hned po základní skupině. Jenže sám vstřelil postupový gól, tak ji odložil o týden, takže se nakonec ženil dva dny před finále. A na Staroměstské radnici měl hostů nebo lépe řečeno fanoušků jako málokdo. Ale Češi na anglickém šampionátu zaujali i ryze fotbalově. Třeba geniálním lobem Karla Poborského ve čtvrtfinále proti Portugalsku.
„Řešení bylo okamžité, nijak speciálně jsem se na to nepřipravoval. Ale je pravda, že jsem podobné góly dal i v české lize, takže to snad úplná náhoda nebyla,“ usmíval se Poborský.
Jinak vynikal tým trenéra Dušana Uhrina staršího spíš defenzivním, týmovým pojetím, se kterým vyřadil několik týmů z evropské špičky. Kromě Portugalska už předtím ve skupině Itálii a v semifinále Francii, která dva roky nato slavila zlato z mistrovství světa. A za další dva roky z mistrovství Evropy. Rozhodující penaltu v rozstřelu dal Miroslav Kadlec.
„Když jde člověk z půlky hřiště a vidí tu bránu, tak to vypadá hrozně daleko. Přemýšlí, kam to kopne. Hlavou mi problesklo, že se snad nebudu za deset let koukat na televizi, jak jsem to přestřelil,“ směje se Kadlec.
Co by dnes dali čeští fotbalisté za to, aby takový úspěch, jako si prožila tehdejší reprezentace, mohli zažít alespoň v pozici poražených finalistů.
