Fotbalisté sní o tom, že napodobí historii. V Brazílii na stadionu Maracaná
Ze šesti zápasů ve skupině B kvalifikace mistrovství světa dokázali čeští fotbalisté zatím porazit jen Maltu a Arménii. Přesto stále mají naději, že pojedou na šampionátu snů do Brazílie, kde je fotbal doma. Pozítří v Praze a v úterý v Turíně budou hrát o šanci vyzkoušet si trávník třeba i na slavném stadionu Maracaná. A dobře to vědí.
Snědý chlapík v pořadatelském úboru sedí před branami stadionu Maracaná v Rio de Janeiru na visuté lavičce. Vypadá jako tenisový rozhodčí na empiru, ale má k tomu ještě megafon, kterým organizuje dav diváků. Ti míří zhlédnout fotbalové utkání na místo, kde vrcholil světový šampionát v roce 1950.
I příští rok se tu mimo jiné bude hrát finále turnaje. Přestavit si, že tu nastupuje česká reprezentace, je trochu odvážné. Nebo – chcete-li – bláznivé. Hrálo tu zatím jen Československo, naposledy před 35 lety. A jednou tu dokonce 1:0 zvítězilo. To už je ale 57 let. Jiná doba, jiné mužstvo a vlastně také úplně jiný stadion.
Čeští fotbalisté mají sen o tom, že napodobí své předchůdce a zahrají si na slavném brazilském stadionu Maracaná
„Bylo to strmější, ale mám dojem, že úprava tohoto stadionu zaslouží pochvalu, protože je to nádherný stadion, vyloženě fotbalový. Je to trochu rozlehlejší, než by těch osmdesát tisíc diváků potřebovalo, ale zase je to pohodlnější, přehlednější a dobře se na to dívá,“ říkal při návštěvě nedávného Konfederačního poháru přímý účastník jediné československé výhry na Maracaná Josef Masopust.
I pro pozdějšího nejlepšího fotbalistu Evropy a jeho spoluhráče to tehdy, v srpnu 1956, bylo něco do té doby nepoznaného.
„Teprve když jsme přijeli na Maracaná a bylo tam sto padesát tisíc diváků, říkali jsme, že je to fotbal, který stojí za to, aby se hrál. Povzbudilo nás to v tom úsilí odejít z tohoto stadionu čestně. A nakonec se nám to povedlo. Diváci se chovají úplně jinak než v Evropě, když jsme tehdy hráli s Brazílií, domácí publikum šílelo.“
Motivace? Obrovská
Masopustovi současní následovníci mají zatím k podobným zážitkům dost daleko a aplaus vyprodaného Maracaná zatím znají právě leda z přenosů z Konfederačního poháru.
„Samozřejmě mě to jenom utvrdilo v tom, že kdyby se nám to povedlo, byl by to neuvěřitelný zážitek – ještě o stupeň výš, než bylo mistrovství Evropy. Nadšení celé té země pro fotbal je úžasný, Brazilci tím žijí, fanatismus tam musí být,“ nechává pracovat svou fantazii obránce národního týmu Theodor Gebre Selassie a také kapitán Tomáš Rosický si myslí, že tenhle turnaj by předčil všechny, kterých se zatím účastnil.
„Mistrovství světa je sledované po celém světě. O to je to zajímavější a co se týká reprezentace, je to to nejvíc, co můžeš hrát. Navíc v Brazílii, kolébce fotbalu, takže motivace každého z nás, abychom se tam dostali, je obrovská.“
Prokazovat ji čeští fotbalisté budou v pátek od 18 hodin v pražském Edenu proti Arménii a v úterý v Turíně proti vicemistrům Evropy z Itálie.
Když tenhle dvojzápas zvládnou, zůstane jim vidina toho, že si také oni na Maracaná zahrají. Pokud se na turnaj do Brazílie probojují, budou mít při losování 25% šanci, že si už v základní skupině zahrají právě na tomhle slavném stadionu.
