Miroslav Djukić se do Prahy vrací rád
Hlavní fotbalové hvězdy, které měly bavit diváky při sobotní exhibici v Edenu, sice do Prahy nepřijely, ale i tak si pamětníci našli na trávníku zajímavá jména. Za výběr Evropy si ve Vršovicích zahráli třeba mistr světa z roku 1982 Giovanni Galli nebo několik bývalých hráčů Barcelony. A také Miroslav Djukić - srbský obránce a mimo jiné dvojnásobný finalista Ligy mistrů s Valencií, později trenér výběru své země na olympiádě v Pekingu.
Ve Valencii strávil Miroslav Djukić šest let své kariéry a byl zvyklý na bouřlivou kulisu zaplněného stadionu Mestalla nebo třeba na stotisícové návštěvy na barcelonském Nou Campu. Skoro prázdné tribuny stadionu v Edenu ho proto při exhibici, kvůli které do Prahy přijel, poněkud zaskočily. Ale při rozhovoru pro Radiožurnál zůstal pětačtyřicetiletý Srb shovívavý a diplomatický.
„Není to pro mě zklamání, neměli jsme žádná velká očekávání. Přijeli jsme si zahrát a myslím, že to byl dobrý a zajímavý zápas, padlo hodně gólů,“ říká Miroslav Djukić. A i přes nezájem Pražanů o fotbal v podání evropských osobností minulých let si českou metropoli pochvaluje.
„Praha je nádherné město, je tu krásné prostředí, pokaždé jedu do Prahy rád. Sice nedám dopustit na Bělehrad, ten je nejhezčí, ale to je zkrátka moje město. Praha se mu v lecčem vyrovná, je tu hodně zajímavých věcí k vidění a vyplatí se sem přijet,“ chválí muž, který byl součástí týmu, jehož pohlednou a účinnou hru svého času obdivovala celá Evropa.
Zapomenout se určitě nedá na jízdu Valencie Ligou mistrů, ve které mužstvo tažené například Gaizkou Mendietou či Claudiem Lopézem na přelomu století dvakrát po sobě prohrálo až ve finále - poprvé s Realem Madrid, podruhé až na penalty s Bayernem Mnichov.
„Ve Valencii jsme tenkrát odehráli hodně dobrých sezón. Vyhráli jsme španělskou ligu i pohár, což se nepovede pokaždé, i když Valencie je velkoklub, který má ambice hrát o velké trofeje. Já jsem měl to štěstí, že jsem se ocitl v týmu, který trofeje dokázal vyhrávat, a jsem s tím velmi spokojený,“ vzpomíná Miroslav Djukić, který byl součástí jugoslávského výběru na mistrovství světa 1998, kde ale kvůli zranění nenastoupil.
Vynahradil si to až o dva roky později na evropském šampionátu. Teď už sbírá zážitky v roli trenéra a tím nejsilnějším je pro něj účast na olympijských hrách v Pekingu, kde vedl výběr své srbské domoviny.
„Byla tam výborná atmosféra, Hry byly skvěle zorganizované. Je to krásné být účastníkem olympiády. Jenom s naším vystoupením nemůžu být spokojený, protože jsme podle mě mohli postoupit ze skupiny, i když jsme měli těžké soupeře. Hráli jsme proti Argentině, která nakonec celý turnaj vyhrála, a proti Pobřeží slonoviny, což je další velmi silný tým. Nejvíc mě mrzí, že jsme neporazili Austrálii, v tom zápase jsme byli lepší,“ vypráví Miroslav Djukić, který ukončil své nedlouhé angažmá ve druholigovém španělském Herculesu a hledá si nové trenérské působiště.
