Američtí cyklokrosoví fanoušci jsou podle Kateřiny Nash aktivnější
Běžkyně na lyžích, bikerka, cyklokrosařka. Tím vším se může pyšnit česká reprezentantka Kateřina Nash. Za sebou má účast na dvou zimních olympijských hrách a také letní hry v Atlantě. Aktuálně se připravuje na Londýn 2012. Soubojů pod pěti kruhy se zúčastní na horském kole. V zimních měsících má ale přednost cyklokros. Jaký více? Evropský nebo zámořský?
Cyklokros už skutečně není pouze Evropa. Tato cyklistická disciplína je stále častěji k vidění i za velkou louží. Nakonec v roce 2013 se světový šampionát uskuteční ve Spojených státech, kde Kateřina Nash jistě bude spoléhat i na podporu reprezentačního kouče Stanislava Bambuly.
Asi nepřekvapí, že zámořský cyklokros už není jen v plenkách. O kvalitě nemůže být pochyb. „Začali to jezdit spíš bikeři, takže ty tratě byly zpočátku jiné. Poslední dobou už jsou závody na výborné úrovni a myslím, že už se to dá srovnávat s Evropou,“ domnívá se Stanislav Bambula.
Sama Kateřina Nash může nejlépe porovnávat závody v terénu na starém kontinentu nebo ve Spojených státech, kde žije. Má však jasnou odpověď na otázku svého domova? Amerika nebo Česká republika?
„Většinou to popisuji tak, že mám dva domovy. V Čechách budu u rodičů vždycky doma, tady jsem vyrůstala. Co se týče mého vytvořeného domova, tak je to zcela jistě Kalifornie.“
S ohledem na výsledky je jedno, kde rodačka z Prachatic závodí. Na mistrovství světa v Německu brala bronz a v Táboře letos vyhrála podruhé v životě Světový pohár. Horší už to bylo v případě znalosti slov hymny. Tedy té české.
„Možná v jedné sloce se mi to nějak popletlo, ale zdálo se mi, že to hráli hrozně rychle. Byli pořád přede mnou, (smích)“ vybavuje si česká reprezentantka, připomenout ovšem musí i zmíněný rozdíl v pojetí cyklokrosu.
„Na poháru se v Americe sjíždí kolem čtyřiceti závodnic, ale jsou lokality, kde když by se počítali všechny ženské kategorie, tak to může být ke stovce cyklokrosařek.“ Proti Evropě, zdá se, tu ovšem jeden velký rozdíl je. V divácích kolem trati. „V zámoří diváci fandí každému, ať už je odkudkoli i bez rozdílu výkonnosti.“
Co za tím stojí? Dá se nabídnout logické vysvětlení?
„Lidé, kteří se přijdou podívat, si totiž nějaký závod vyzkoušeli zajet a ví, co to obnáší. Nepřijdou se jen na závod podívat, ale je to aktivnější skupina, která tam stráví celý den.“
Evropská mužská špička bere víc
Ovšem je tu ještě jedna podstatná věc a to finance spojené s účastí na závodech a s odměnami za výsledky. Čtvrtý muž průběžného pořadí TOI TOI Cupu Vladimír Kyzivát nejprve nabízí evropský pohled na Světový pohár.
„První má 5 000 euro, druhý 3 500 a od 31. místa do 50. už je to jenom 300 euro. Za to se dá zaplatit cesta tam a zpátky.“
Seriál Superprestige je finančně atraktivnější. Zejména pro nejlepší závodníky. „Proslechlo se, že Boom, Štybar, Nijs a Albert jezdí za částku 8 000 euro.
Ženám se o takových odměnách může jen zdát. V případě starého kontinentu. Amerika je jiná. O motivaci mají závodnice postaráno.
„Pravidla jsou nastavená tak, že pořadatelé musí vyplatit 10% toho, co platí chlapům. Většina amerických pořadatelů to ale dělá tak, že minimálně první tři ženy, většinou pět, dostane stejné peníze. Když mám někam letět, tak taky nemůžu přijít na letiště a říct, že jsem žena a chci platit letenku za desetinu. Nás to stojí stejné peníze jako muže,“ říká na závěr Kateřina Nash.
Na českých tratích se znovu objeví 7.ledna při závodě republikového šampionátu. Po mistrovství světa v belgickém Kokside pak už znovu bude mít hlavní slovo horské kolo. A pochopitelně příprava na olympijský Londýn.
