Na olympijských hrách jako na všech jiných sportovních akcích se zpravidla řeší jen otázka: Kdo vyhraje? V Londýně se však nečekaně objevila jiná. Má taktizování sportovců své hranice?

8:53 2. srpna 2012 Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Čtyři asijské badmintonové páry záměrně ve svém posledním zápase základní skupiny nehrály naplno, aby se ve vyřazovací části vyhnuly silnějším protivníkům. Organizátoři je ze soutěže vyloučili. Švédští hokejisté na zimním hrách v Turíně 2006 úmyslně prohráli utkání se Slováky, aby ve čtvrtfinále narazili na nejpřijatelnějšího soupeře - Švýcary.

O pár dnů později slavili olympijský titul. Jde o jediné dva případy v historii olympismu, kdy sportovci vypustili utkání nebo soutěž? Rozhodně ne, jen na rozdíl od potrestaných badmintonistek to vždy lépe zamaskovali. A kolik bychom napočítali zápasů, v nichž některému z týmů už o nic nešlo, trenér poslal na hřiště samé náhradníky a protivník přišel ke snadné výhře a třeba i k postupu.

Troufnete si říci, kde končí hranice taktizování a od kterého momentu lze hovořit o znevažování olympijských her? A víte o někom, kdo je schopen tuto hranici určit ? Ateisté vám řeknou, že nikdo takový neexistuje.

Miroslav Augustin Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít