V sobotu se uskuteční další ročník Bobr cupu
To se takhle jednou sešla v městě Litovli čtveřice mladíků a začala nahlas meditovat, jaké by to bylo pěkné - uspořádat u nás miniaturní obdobu extrémních soutěží majících svoji kolébku ve Spojených státech, v Austrálii a na Novém Zélandu. Řečeno vznešeně - od myšlenky nebylo daleko k činu. V roce 1995 se narodil Bobr cup a jubilejní patnáctý ročník tohoto čím dál tím populárnějšího závodu se chystá na 3. 10.
Opravdu dlouhý by byl výčet známých jmen, která od zrodu této akce figurovala mezi účastníky. Do kategorie zasloužilých příznivců Bobr cupu patří i manželé Mrůzkovi. Šestinásobná mistryně světa ve sjezdu na divoké vodě Michala Mrůzková zůstane prý ale - na rozdíl od minulých let - jen mezi diváky.
„Já se od začátku své závodní kariéry ve sjezdu tohoto závodu účastním. Ze začátku to samozřejmě bylo o něčem jiném, to byla jen parta vodáků, teď už je to velký prestižní závod. Ale letos nejsem ve stavu, kdybych mohla závodit. Účastním se alespoň jako divák, budu tam mít manžela, budu tam mít švagra. Těším se na diváckou atmosféru.“ Budoucí tatínkové to mívají o něco jednodušší. A tak i David Mrůzek, jako další známá postava spojená s pádlováním na divoké vodě, se ani letos nemusel ve svých závodnických plánech nijak omezovat. Teď tedy ladí formu na příští sobotu a na patnáctý ročník Bobr cupu.
„Tenhle závod spíš beru jako uvolnění po sezóně, je to týmový závod.“ „Já s ním souhlasím, myslím si, že právě v tomhle je ten závod jiný. Každý ví, že nejede jen za sebe, ale že má i odpovědnost vůči týmu,“ doplňuje svého manžela Michaela.
Omezit se na informaci, že tento extrémní závod tříčlenných štafet obnáší 15 kilometrů běhu, 25 kilometrů jízdy na kole a nějakých 6 kilometrů pádlování, to by rozhodně nestačilo. Co tedy může nejspíš překvapit toho, kdo se objeví na startu vůbec poprvé? „Jednak počasí, které v tomhle období bývá už dost mrazivé. Už jsem tam opravdu zažila i sníh. Jinak je to trošku něco jiného, je to i o setkání sportovců z různých sportovních odvětví, což si myslím, že je docela zajímavé. Je to hodně i o zábavě, není to jenom závodění. Myslím si, že i v tomhle je tenhle závod atraktivní.“
Pak je tu onen nenápadný, ale pro mnohé účastníky zavazující podtitulek: Závod, který se nevzdává. „Já myslím, že to tak opravdu je. Lidé si to berou k srdci, třeba se stalo, že závodník šlápl do vosího hnízda, skoro zkolaboval a ještě se to stačil doběhnout. Jde o to, že když už někdo do závodu nastoupí, tak už ví, že ho dojede. To je taková závodní duše, že nikdo neskončí uprostřed závodu.“
Jsou tací, kteří mají už pár měsíců jasno o tom, že nebudou na startu chybět. Ale i ten, kdo se rozhoduje opravdu až na poslední chvíli, má reálnou šanci získat parťáky do štafety. „Jde to přes internet. Na stránkách Bobrcupu se zaregistruje konkrétní závodník na určitou disciplínu. Buď ho někdo kontaktuje, anebo on sám, když si chce založit svůj tým a nemá lidi, kteří by s ním jeli, tak si může na internetu své kolegy najít.“ radí na dálku David Mrůzek. S tím souvisí také fakt, že na nějakou dlouhotrvající přípravu nezbývá čas.
„Já to mám většinou tak, že je dám dohromady čtrnáct dní před závodem, což není úplně optimální. Spousta týmů se přihlašují v těch samých štafetách každý rok. Ono to ani není o společném tréninku, protože jediná společná činnost je předání toho kolíku, každý se připravuje individuelně na svojí disciplínu.“
A každý se také může individuálně těšit na to, jak se při závodě potká s opravdickým bobrem. David Mrůzek zatím to potěšení neměl. „Konkrétně při tomto závodě ne, ale když jsem v létě projížděl řeku Moravu nad Litovlí, tak jsem tam bobry viděl. Takže tam určitě jsou.“
Možná že za týden, při patnáctém ročníku Bobr cupu, už to konečně vyjde.
