Biatlonové závody se nesmí jet při teplotách pod minus 20° C pod nulou, stojí v pravidlech tohoto sportu. Ale ta horní hranice nikde stanovená není a přitom by se na mistrovství světa uplatnila určitě víc. V Ruhpoldingu se totiž závodilo za teploty kolem plus 15 stupňů.

7:13 2. března 2012 Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

„Bylo to zbytečně moc velké teplo, ale na druhé straně je to pro nás příjemnější, než kdyby tady mrzlo, až by praštělo, protože mráz nám ubírá síly,“ říkal po závodu smíšených štafet Michal Šlesingr, který dovezl český tým do cíle na osmém místě.

Také zmínil třeskuté mrazy, ve kterých v této sezoně biatlonisté nejen závodili, ale i trénovali. Třeba jako Veronika Vítková na závěrečné přípravě před šampionátem v italském Ridnaunu.

„Je to rozdíl třiceti stupňů. Už při rozjíždění jsem si říkala, že je to těžké, špatně se v tom dýchá.“

Ale aspoň si závodníci nespálí průdušky, což v mrazech, kdy vdechují litry studeného vzduchu, akutně hrozívá. Ovšem v Ruhpoldingu bylo tak abnormální teplo, že se diváci mohli vesele opalovat. Závodníci ne, ale možná by se tomu nebránili.

„Před závodem při testování to bylo na krátké tričko, člověk na sobě skoro nic neměl. V průběhu závodu se začalo trochu ochlazovat, ale ze začátku bylo opravdu poměrně vedro,“ říká Michal Šlesingr.

Biatlonisté tak dumají nad tím, co si vlastně obléci, aby se nezpotili, ještě než vyjedou. Recept jedné fanynky, která stála na tribuně v tílku, uplatnit nemohou.

„Jela jsem v tričku s krátkým rukávem pod kombinézou bez spodních kalhot. Dá se trochu obléknout, ale už není co svlékat,“ vysvětluje česká reprezentantka Barbora Tomešová.

Spokojená byla i Neunerová

Co se ale obnažuje jaksi samo, jsou závodní tratě. Sníh se i v západním Německu rozpouští stejně přirozeně jako lžičky od soudruhů z NDR v horké kávě. Ale pořadatelé dřeli, aby tratě nachystali i za použití chemie. A povedlo se jim to.

„Ano, bylo to v pořádku. Myslím, že kluci, co se o ně starají, odvedli skvělou práci. Někde to bylo hlubší a v některých částech dost mokré. Ale bylo to těžké pro všechny, takže OK,“ chválí organizátory členka bronzové štafety a místní modla Magdalena Neunerová.

Ještě dávno poté, co závodníci opustili stadion, dostávaly tratě zabrat. Pořadatelé je rovnali rolbou i lopatami.

Tomáš Kohout, Tereza Jelínková Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít