Postrádám ze strany privilegovaných projev solidarity, kritizuje angažovanost na Českých lvech dokumentaristka
Čeští umělci na víkendovém předávání filmových cen Český lev vyzvali k obraně České televize před útoky politiků. Měli by se umělci takto politicky angažovat? A jakou odezvu u veřejnosti by mohl mít takový boj za nezávislost veřejnoprávní České televize? V pořadu Pro a proti diskutovali dokumentaristka Apolena Rychlíková a hudebník a bývalý politik Michael Kocáb.
Dokumentaristka a publicistka Apolena Rychlíková, jejíž film Hranice práce získal jednu z nominací na cenu Český lev, výzvu kritizovala. „Dlouhodobě postrádám ze strany privilegovaných lidí jakýkoli projev solidarity, který by dokázal nahlédnout situaci lidí, kteří v dnešní společnosti nevítězí, kteří prohrávají,“ vysvětluje svůj postoj pro Český rozhlas Plus.
Lidé potřebují vizi a právo na důstojný život
Pojmy jako svoboda a demokracie jsou podle dokumentaristky vyprázdněné a neustále se recyklují, aniž bychom si řekli, co to pro koho znamená. „Společenská nespokojenost, která končí volbou Zemana, Babiše, Okamury nebo komunistů, které považuji za nacionálně xenofobní a nelevicovou stranu, má nějaké konkrétní důvody.“
„Řada lidí, kteří v dnešní společnosti trpí, nemá vůbec žádný přístup k tomu, aby mohla sdělit jakýmkoli kanálem problémy, které se jich týkají,“ popisuje Rychlíková a dodává, že pokud chceme proudy, které devastují společnost, porazit, musíme lidem nabídnout vizi a právo na důstojný život.
„Snaží se filmaři přiblížit k lidem a nahlédnout za svou bublinu a pochopit, co jsou kruciální problémy dneška?“ ptá se Apolena Rychlíková. V českém prostředí cítí odcizení a bojí se, jestli tak úzká forma kritiky není to, co v lidech na druhé straně vyvolává pocit, že není zájem o jejich problémy.
„Já apeluji k větší solidaritě, která může být mezi třídami. Věřím tomu, že ve chvíli, kdy by umělci podpořili lidi třeba v boji za jejich lepší pracovní podmínky a zvyšování minimální mzdy, ti samí lidé by je přišli podpořit při boji za veřejnoprávní televizi,“ říká dokumentaristka.
Každý protestuje podle svých sil, míní Kocáb
Michael Kocáb, hudebník a bývalý politik, konstatuje, že každý člověk je jiný, zabývá se jinými věcmi a nemá jinou možnost, než zvednout svůj hlas. „Slovo je jediný prostředek, který máme.“
„Kde končí slovo, začínají drnčet zbraně. Tam končí možnost lidského dohovoru a přichází ke slovu násilí a konflikt. Já tvrdím jednu věc: každý protestuje podle svých sil,“ říká Kocáb a dodává, že na slovo útočí totalitáři a autoritáři, a i Andrej Babiš říká, že parlament je 'žvanírna'. To je podle něho snaha odbourat slovo.
Čeští lvi ocenili Slámovo drama Bába z ledu. Část filmařů se postavila proti Zemanově kritice České televize
Číst článek
Ne všichni umělci jsou podle něho investigativní dokumentaristé a mají jen okrajové možnosti se dotknout některých problémů. Někteří se o to ale podle Kocába snaží, například Jan Hřebejk.
Někteří umělci se také angažují i v politických akcích, jako příklad uvedl Jana Svěráka. Život je ale složitá mozaika, která nejde postihnout, a každý musí působit podle svých sil, myslí si hudebník. Někdo třeba nemá možnosti jako jiný, někdo zase nemá odvahu.
„Když se někdo o něco pokusí, někde se připodepíše, pozvedne hlas, tak to má smysl a byla by to naše pýcha, kdybychom mu připomínali, že dělá málo. Měli bychom si vážit každého drobného příspěvku,“ vysvětluje svůj postoj Michael Kocáb.
„Jestliže se k tomuto umělci odhodlali, rozhodli se, že nakonec využijí televizního času a něco lidem řeknou, protože nejsou anonymní a taky mají svůj názor. Já si toho nesmírně cením a navíc je ten materiál dobře koncipovaný,“ hodnotí hudebník.
