„Málokdo asi ví, že celý projekt si vysnili dva mladí architekti doma v kuchyni. Sehnali peníze a sen realizovali,“ vypráví pro Radiožurnál Julia Barfieldová. 

Jedním z oněch architektů byla právě ona a její pozdější manžel David Marks. Byl rok 1993, když Nadace pro architekturu a deník The Times vypsaly architektonickou soutěž s tématem, jak oslavit blížící se milénium. Barfieldová s Marksem měli jasno.

„Kolo jsme zvolili proto, že šlo o oslavu milénia. Byl to symbol času, symbol koloběhu života. Kruh nemá žádný začátek ani konec. V době, kdy jsme o něčem podobném přemýšleli, tedy v roce 1993, nebylo v Londýně jediné místo, odkud by se člověk mohl podívat na město z ptačí perspektivy. Jeden z motivů stavby byla i oslava Londýna,“ přibližuje. 

V architektonické soutěži sice neuspěli, ale vytrvali. Po mnoha letech úsilí se jim podařilo sehnat investora i dodavatele, kteří byli kolosální dílo schopni dokončit. Stačilo málo a londýnské oko by nikdy nevzniklo. Nakonec se vše podařilo a 135 metrů vysoká ocelová konstrukce se 32 skleněnými kapslemi se stala nedílnou součástí Londýna.

„Od roku 2000 jsme zaznamenali 85 milionů návštěvníků. Ve vrcholné sezoně je to 18 tisíc lidí za den, což je neuvěřitelné číslo. Víme, že naše gondoly byly svědky osmi tisíc žádostí o ruku,“ říká manažerka provozu vyhlídkového kola Kahera McDonaldová.

Londýnské oko má i jednu významnou českou stopu. Středovou osu, na které se obří kolo otáčí, vyrobila plzeňská Škoda.

Jaromír Marek Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít