Poprava vychovatelky v Terezíně, komunistický lágr i odsouzení rodiče. Tři pamětníci vyprávěli školákům
Každý rok se zapojí do projektu Příběhy našich sousedů přes tři tisíce žáků a studentů. V této epizodě zazní příběhy z koncentračních táborů, pracovních lágrů z 50. let, vzpomínky na školu za normalizace, o pracovních umístěnkách a kádrování za komunismu. Pamětníci dětem často vypráví o svém dětství.
„Važte si toho, co máte. Moc vám to přeji,“ řekla žákům třiadevadesátiletá Jarmila Kovářová, která prožila krásné dětství na rodinném statku ve vsi Přední Poříčí. Za komunismu o statek rodina přišla.
Jarmila žákům popisovala život v komunistickém pracovním lágru v 50. letech, kde si odpracovala pět let. Do vězení ji v jejích 22 letech poslal soud v čele s žalobkyní Marií Brožovou-Polednovou.
Soudruzi ji vinili z toho, že zradila lidově demokratický socialismus, když šířila texty proti vstupu do JZD.
Její rodinu komunisté dlouho marně lámali, aby statek odevzdali JZD, nakonec jejich majetek násilně zabavili. Do vězení putoval i její tatínek, který u soudu dostal deset let.
Děti utekly z Terezína domů
Alžběta Morgensternová v reportáži vzpomíná na své dětství v ghettu Terezín. Narodila se v roce 1936 v Horních Studénkách do smíšené česko-židovské rodiny.
Její otec Richard byl židovského původu a maminka Božena nikoli. Rodina se za války ukrývala ve Vlčicích u Loštic.
O Velikonocích v roce 1943 jim dva mladí henleinovci zapálili dům. Rodina přišla o všechen majetek, přestěhovali se do Loštic.
Na podzim 1944 byli Alžběta a její sourozenci deportováni do sirotčinců, tatínek putoval do židovského ghetta Terezína, kam úřady nakonec poslaly i děti. Hned první den je věznitelé rozdělili do různých budov.
Devítiletou Alžbětu a její sestru Marii zařadili do takzvaného Kinderhausu. Tam zažívaly nejen strach, hlad, únavu, děti se musely také dívat na popravu své vychovatelky.
V květnu 1945 dozorci z Terezína utekli a obě sestry se rozhodly, že samy půjdou domů do Loštic. Několik dní spaly v blízkém parku, aniž si jich někdo všiml. Nakonec je našel otec Richard a odvezl domů.
Komunistický odbojář prozradil rodinu
Antonín Lébr měl statečného tatínka, kterého v roce 1943 nacisté popravili stětím hlavy na Pankráci. Ukrýval komunistického odbojáře Rudolfa Procházku, který po svém zatčení vyzradil pomocníky.
Maminku Kristýnu nacistické úřady odsoudily na šest let vězení a poslaly ji do koncentračního tábora v Malé pevnosti Terezín, později na práci do lágru v německém městečku Aichach.
Pan Lébr žákům vyprávěl o nezapomenutelné chvíli, kdy si pro něj po válce maminka přišla k jejich příbuzným, a slíbila, že si ho nechá a nedovolí adopci.
