Josef Vít se narodil 18. dubna 1942 ve Lhotkách u Náchoda. A nebylo mu ještě deset let, když se stal svědkem dodnes nedošetřených událostí, které vedly k justiční vraždě jeho otce.
„Nevěřili byste, jak jsem zjistil u svých spolutrpitelů, jak po rozsudku smrti člověk začíná lpět na životě. Úžasně na životě lpět,“ říká na nahrávce z archivu Paměti národa odbojář Jan Maryška.
49:27
Praha|| Peter Kováčik|Historie|Příběhy 20. století
Chlapci měli jednoduchý plán: s americkou armádou osvobodit Podkarpatskou Rus od nadvlády Sovětského svazu. Rozbíjeli okna, ukradli zbraně a šířili protikomunistické letáky.
48:19
Zruč nad Sázavou||Kateřina Doubravská, Mikuláš Kroupa, Robin Kvapil|Historie|Příběhy 20. století
Jarmila Hermanová se v rozhovoru pro Paměť národa zmínila, že se o pomníček u louky, kde byl její otec 6. května 1945 popraven, stará sama a docházejí jí síly.
Osvobození českých zemí od nacismu neprobíhalo jen ve znamení radosti ze svobody a vítání sovětské nebo americké armády. Byla to také doba vzepětí násilí, které pokračovalo i po květnu 1945.
Židovský chlapec Alexander Gajdoš přežil nejméně tři masové vraždy na Slovensku. Vyvraždění raněných v nemocnici ve Sliači, popravy ve vápence v Kremničce a masakr v obci Priechod.
48:16
Praha/Olomouc||Adam Drda, Helena Kaftanová|Historie|Příběhy 20. století
V Příbězích 20. století líčí Lucy Topoľská příběh své rodiny v období nacismu. Narodila se v prosinci 1933 v Olomouci jako prostřední dítě v rodině advokáta Leo Hrbka a jeho židovské ženy Rosy-Růženy.
Ludvík Armbruster vyrůstal v rodině, která do kostela nechodila, přesto se stal knězem. Hlásil se k české národnosti, měl rakouské a japonské občanství, tady se stal v době komunismu nežádoucí osobou.
Gertruda Lachsová z Třince žila podle svého pozdějšího líčení ve sklepeních, spolu se sestrou Hanne tam s občasnými přestávkami strávila víc než pět let. Poslechněte si její příběh.
„Přijela dvě otevřená nákladní auta bez plachty, na jedno se naložilo dřevo a uhlí a na druhém jsme byli my. Nikdo se o nás nezajímal, jelo se i v noci,“ popisuje Eva Kubeláková.
Doris Grozdanovičová na začátku války zažila sešup jako většina židovských obyvatel protektorátu: vyhodili ji ze školy, rodinu vystěhovali z velkého bytu, museli se nastěhovat na okraj města.
„Zrovna tatínek pracoval na poli, když přijeli na statek pánové z úřadu. Otec špinavý od práce převzal od nich dokumenty – stěhovací dekret,“ popisuje kolektivizaci Marie Pixová.
Pražané většinou neměli s bombardováním zkušenost, mnozí neodešli do krytů ani do sklepů. Pořad Příběhy 20. století se opírá o vzpomínky a o osobní výpovědi.
Devatenáctiletý Miroslav Froyda v roce 1953 utekl na Západ během obědové pauzy na svazácké brigádě v JZD u Vranova nad Dyjí. Tři týdny se na tuto chvíli připravoval.
Eliška Wagnerová v pořadu Českého rozhlasu Plus vzpomíná, že práce advokátky za komunismus pro ni byla často frustrující kvůli poměrům v komunistické justici.
Jiří Pradáč onemocněl v Terezíně úplavicí, trpěl nesnesitelnými bolestmi břicha a průjmy. Po několika dnech na ošetřovně se zesláblý vrátil do pracovní jednotky.
Sovětští vítězové si v Evropě počínali bezohledně, často znásilňovali ženy a mnoho lidí odvlekli do táborů gulagu. Tyto Příběhy 20. století se váží právě k válečnému Maďarsku a k Budapešti.
Na počátku 50. let slavili političtí vězni Vánoce v kriminále na Mírově. A mohli právem pochybovat, zda se z kriminálu dostanou živí, vzpomíná Jan Janků, odsouzený za údajnou velezradu,
„Malý Ježíšek, ležící ve chlévě … měl připomínat pracujícím, že chudí patří do chléva. Když mohl v chlévě bydlet Ježíšek, proč byste tam nemohli bydlet vy,“ blábolil soudruh Antonín Zápotocký.
Suzette se vdala za básníka a později signatáře Charty 77 a člena Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných (VONS) Zbyňka Hejdu. Státní bezpečnost se rodinu pokoušela vyhnat na Západ.
V létě 1948 se v obcích Moravskoslezských Beskyd necítili komunisti a udavači StB bezpečně. Šířila se zvěst, že jsou v horách zbojníci, kteří přepadají soudruhy a likvidují je. Bylo to ale jinak.
V den pádu zdi poslal Okresní soud v Táboře do vězení 22letého Jiřího Jelínka. Podle rozsudku měl spáchat trestný čin pobuřování a přečin proti veřejnému pořádku, neboť šířil protirežimní letáky.
Transport měl označení Ev, mířil do vyhlazovacího tábora Auschwitz-Birkenau, bylo v něm 2038 lidí. Právě tímto transportem vyvrcholila likvidační akce, kterou nacisté prováděli od konce září.
Po osvobození vyzvedl Evu její příbuzný Karel Černík a odvezl ji do Československa, přímo na první lidickou tryznu. Setkala se s maminkou a babičkou – a dozvěděla se, že otec je mrtvý.
Karel Kutlvšar i Rudolf Toussaint byli odsouzeni na doživotí a měli před sebou ještě více než deset let vězení. Jejich setkání zorganizoval dvacetiletý mladíček, vězeň Antonín Souček.
V roce 1934 se v Adlerově vile v Ústí nad Labem narodila pozdější veterinární lékařka Hana Adlerová, která vzpomíná v nových Příbězích 20. století. V roce 1949 se vystěhovala do Izraele.