„Zrovna tatínek pracoval na poli, když přijeli na statek pánové z úřadu. Otec špinavý od práce převzal od nich dokumenty – stěhovací dekret,“ popisuje kolektivizaci Marie Pixová.
Pražané většinou neměli s bombardováním zkušenost, mnozí neodešli do krytů ani do sklepů. Pořad Příběhy 20. století se opírá o vzpomínky a o osobní výpovědi.
Devatenáctiletý Miroslav Froyda v roce 1953 utekl na Západ během obědové pauzy na svazácké brigádě v JZD u Vranova nad Dyjí. Tři týdny se na tuto chvíli připravoval.
Eliška Wagnerová v pořadu Českého rozhlasu Plus vzpomíná, že práce advokátky za komunismus pro ni byla často frustrující kvůli poměrům v komunistické justici.
Jiří Pradáč onemocněl v Terezíně úplavicí, trpěl nesnesitelnými bolestmi břicha a průjmy. Po několika dnech na ošetřovně se zesláblý vrátil do pracovní jednotky.
Sovětští vítězové si v Evropě počínali bezohledně, často znásilňovali ženy a mnoho lidí odvlekli do táborů gulagu. Tyto Příběhy 20. století se váží právě k válečnému Maďarsku a k Budapešti.
Na počátku 50. let slavili političtí vězni Vánoce v kriminále na Mírově. A mohli právem pochybovat, zda se z kriminálu dostanou živí, vzpomíná Jan Janků, odsouzený za údajnou velezradu,
„Malý Ježíšek, ležící ve chlévě … měl připomínat pracujícím, že chudí patří do chléva. Když mohl v chlévě bydlet Ježíšek, proč byste tam nemohli bydlet vy,“ blábolil soudruh Antonín Zápotocký.
Suzette se vdala za básníka a později signatáře Charty 77 a člena Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných (VONS) Zbyňka Hejdu. Státní bezpečnost se rodinu pokoušela vyhnat na Západ.
V létě 1948 se v obcích Moravskoslezských Beskyd necítili komunisti a udavači StB bezpečně. Šířila se zvěst, že jsou v horách zbojníci, kteří přepadají soudruhy a likvidují je. Bylo to ale jinak.
V den pádu zdi poslal Okresní soud v Táboře do vězení 22letého Jiřího Jelínka. Podle rozsudku měl spáchat trestný čin pobuřování a přečin proti veřejnému pořádku, neboť šířil protirežimní letáky.
Transport měl označení Ev, mířil do vyhlazovacího tábora Auschwitz-Birkenau, bylo v něm 2038 lidí. Právě tímto transportem vyvrcholila likvidační akce, kterou nacisté prováděli od konce září.
Po osvobození vyzvedl Evu její příbuzný Karel Černík a odvezl ji do Československa, přímo na první lidickou tryznu. Setkala se s maminkou a babičkou – a dozvěděla se, že otec je mrtvý.
Karel Kutlvšar i Rudolf Toussaint byli odsouzeni na doživotí a měli před sebou ještě více než deset let vězení. Jejich setkání zorganizoval dvacetiletý mladíček, vězeň Antonín Souček.
V roce 1934 se v Adlerově vile v Ústí nad Labem narodila pozdější veterinární lékařka Hana Adlerová, která vzpomíná v nových Příbězích 20. století. V roce 1949 se vystěhovala do Izraele.
V sobotu 5. října ve tři hodiny odpoledne bude v Roztokách u Jilemnice na domě 133 odhalena pamětní deska, oznamující, že právě zde žil Jaroslav Grosman, účastník odboje.
Nad ránem vtrhli do liduprázdné budovy sovětští vojáci – z propagandistických důvodů potřebovali najít sklad zbraní, které by mohli později vydávat za „výzbroj kontrarevolucionářů“.
Mladistvý uprchlík Miloš Navrátil strýce nenašel, v Kanadě však zůstal, vystudoval, oženil se a jeho příběh patří k nejpozoruhodnějším českým emigrantským historiím s dobrým koncem.
Otevřel a s radostí a údivem přivítal své dva mladší bratry Jana a Josefa, které neviděl skoro deset let. Z této jedné bratrské návštěvy se stalo v očích komunistické tajné policie spiknutí.
Nejstarší byl otec Karel (ročník 1920), nejmladší vnučka Claudie (1965). Chtěli do Rakouska, avšak nebyli svobodní občané, nýbrž obyvatelé komunistického státu, který jim sebral pasy.
V Příbězích 20. století tentokrát vzpomíná psycholožka, disidentka a politická vězeňkyně Ivanka Lefeuvre. S tehdejším manželem Martinem Hyblerem se nuceně vystěhovala do Francie v roce 1982.
V pražském Bazaru u medvěda desítky let leželo staré album plné fotografií kovbojů a výstřižky z německých novin inzerující varietní vystoupení Dua Harwards.
Věznění skauti vytvořili v 50. letech v komunistických lágrech rozsáhlou záchrannou síť kamarádů a vynucovali i ústupky. Ne vždy se to podařilo. Vězně Vladimíra Požára dozorci umlátili v izolaci.
Božena Růžičková dostala trest šesti let vězení. Prošla různými věznicemi, přežila pochod smrti, osvobodili ji v Lübecku poté, co jí zachránil život neznámý voják, podle jejího líčení vlasovec.
V Sovětském svazu bylo několik družstev založených československými vystěhovalci. Asi nejznámější je Interhelpo, které vzniklo v Žilině a sídlilo v Kyrgyzstánu a ve kterém vyrůstal i Alexander Dubček.