Kroisovo hlavní město Sardy kvetlo bohatstvím. A lýdský král potřeboval na úschovu svého osobního jmění ne jednu, ale hned několik pokladnic. Proto se Kroisos považoval za nejblaženějšího ze všech.

Rčení pod rentgenem 7:08 27. května 2018 Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Kroisos (latinsky Croesus) panoval v šestém století před Kristem maloasijským Lýdům, bojovnému, obchodně a řemeslně zdatnému národu, jenž zbohatl díky zlatým dolům a zlatonosným řekám a který jako první razil mince.

Kroisova žoldnéřská armáda, v níž dominovali jezdci vyzbrojení dlouhými kopími, podmaňovala lýdskému králi stále nové národy exotických jmen: Frygy, Mýsy, Mariandyny, Chalyby, Paflagony, Káry, Pamfyly, Thráky Thynské i Bithynské, a také Řeky z maloasijských měst.

Kroisovo hlavní město Sardy kvetlo bohatstvím. A lýdský král potřeboval na úschovu svého osobního jmění ne jednu, ale hned několik pokladnic.

Proto se Kroisos považoval za nejblaženějšího ze všech lidí.

Řecký dějepisec Herodotos vypravuje o varováních, kterých se Kroisovi dostalo – jenomže král na ně ve své pýše nedbal. Od Atéňana Solona, označovaného za nejmoudřejšího muže svého věku, chtěl slyšet, že je nejblaženější na celém světě.

Ale Solon, který si při pohledu na přeplněné Kroisovy pokladnice zachoval chladný rozum, králi řekl, že bohové jsou závistiví a milují zvraty. Za blaženého může být označen pouze ten, který měl dobrou, příjemnou smrt. Jinak totiž podle Solona platí, že „mnohým lidem bůh blaženost ukázal - a potom je potřel beze zbytku“.

Kroisos mávl rukou a dál si lebedil v Sardech. V městě, které bylo od chvíle, kdy kolem sardských hradeb nosil jeden z Kroisových předchůdců na radu božstva lva, považováno za nedobytné.

Roku 546 před Kristem zaútočil Kroisos na Peršany. Ponouklo ho k tomu dvojsmyslné proroctví delfské věštírny, že překročí-li pohraniční řeku Halys (dnešní Kizilirmak), zničí velkou říši. Velkou říši zničil - ale tu svoji.

Za Halysem svedl s Peršany nerozhodnou bitvu. Tu další před sardskými branami už prohrál. Krátce nato přišel o Sardy, o královský titul a málem i o život. Jeho přemožitel, perský král Kyros, se však nad Kroisem ustrnul, zbavil ho pout a učinil z něj dokonce svého rádce.

Sardy měly smutnější osud. Padesát let poté, co je vydrancovali Peršané, spálili město Řekové. Na přelomu letopočtu zničilo Sardy silné zemětřesení. O pár let později, za císaře Tiberia, povstaly z trosek a jakžtakž přežívaly do doby, než dorazili další nájezdníci - napřed seldžúčtí Turci, pak Mongolové.

A z mongolského řádění – které si co do ničivosti nijak nezadalo se zemětřesením – se Sardy už nevzpamatovaly. Dnes na slavné a bohaté město upomínají jen jeho skrovné pozůstatky.

Ale je mezi nimi i lýdské pohřebiště se stovkou mohyl – a jejich výška, mnohdy přes šedesát metrů, je trvalým svědkem někdejší slávy Kroisovy říše.

Milan Slezák Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít