Roh hojnosti: svině to není. Ale je to koza? Nebo nymfa? A nebude to kozí nymfa?
Urana, ztělesněné Nebe, zrodila bohyně Země Gaia. K matce lnul natolik, že s ní zplodil dvanáct dětí. A už se to vezlo.
Děti Země a Nebe byly obrovské, některé měly několik desítek hlav, tři z nich disponovaly stovkou paží a všechny měly obrovitou sílu. Otec pojal předtuchu, že ho potomci připraví o moc, a tak je zavíral do Země. Ta tím trpěla, a proto děti přemluvila, aby se Uranovi postavily.
Vzpouru vedl Kronos. „Měl otce bujného nerad,“ říká suše Hesiodos v básni O zrození bohů.
ROH HOJNOSTI
Latinsky cornu copiae. Chrání držitele před veškerým nedostatkem. Hojně zpodobňován v renesanční, barokní i moderní architektuře. Zpravidla přetéká ovocem, nikdy klobásami.
Měl ho dokonce tak nerad, že otce vykastroval. A tu kastraci - provedenou pazourkovým srpem - Uranos nepřežil. Ještě před smrtí však stačil Krona proklít. Prorokoval mu, že i jeho samého svrhne vlastní syn.
Kronos si vzal sestru Rheiu - krvesmilstvo bylo od Uranových dob módní -, a polykal pro jistotu všechny novorozence, které mu povila, nejen syny Hada a Poseidona, ale i dcery, totiž Hestii, Demetru a Heru. U šestého dítěte, Dia (první pád Zeus), si Rheia řekla dost a předložila manželovi kámen v plenkách. Spolkl ho s velkou chutí.
Povzbuzená Rheia úspěšně pokračovala v konspiraci. Zařídila, aby byl Zeus uložen do jeskyně Dikté na ostrově Kréta, a postarala se o jeho výživu. A když malý Zeusík odpočíval v zlaté kolébce zavěšené na stromě, rozestavila kolem ozbrojené mladíky, kteří tloukli kopími do štítů a ječeli, aby Kronos nezaslechl Diův pláč.
A tak mohl Zeus dospět, přimět otce, aby vyzvrátil pět potomků i kámen v plenkách, mohl svrhnout Krona z trůnu a vzít si za ženu, jak jinak, vlastní sestru.
Krásný jak Adonis? Rozčílený kňour míří neomylně na slabiny
Číst článek
Nás teď bude zajímat výhradně kojná malého Dia.
Bizarní představu, že budoucího krále bohů kojila svině, na jejímž hřbetu se vozil, přirozeně odmítneme. Ale tím si příliš nepomůžeme, zůstává oříšek jménem Amaltheia. Což byla víla/nymfa, která se o Diíčka starala se svými dvěma příbuznými Adrasteiou a Io.
Dia kojila buď Amaltheina koza, prý velmi půvabné stvoření s krásnými dozadu zahnutými rohy, nebo Amaltheia sama. Podle této varianty měla i Amaltheia rohy, protože to byla kozí nymfa.
Už jste si to srovnali?
Nespěchejte. Protože v další verzi je Amaltheiou samotná koza. Pro nymfu tu místo nezbývá.
Tak jako tak musela být Diova kojná rohatá, protože o jeden ze svých rohů přišla. Buď si ho odlomila nešťastnou náhodou, nebo si ho půjčil a očaroval Zeus.
RČENÍ POD RENTGENEM
Achillova pata, medvědí služba, Potěmkinovy vesnice... Známá rčení, jimž každý rozumí. Ale víme, co se za nimi skrývá? A znamenají vůbec to, co dřív? Po jejich stopách se v rubrice RČENÍ POD RENTGENEM vydává Milan Slezák, zahraničněpolitický analytik Českého rozhlasu se zálibou v historii a filosofii.
Pokud si ho odlomila, pak platí toto: Amaltheia obložila ulomený roh kvítím, naplnila ho lahodným ovocem a podala ho Diovi. Z toho by vyplývalo, že musela mít ruce, a nikoli kopýtka!
Více lidí však věří druhé variantě: očarovaným rohem se chtěl Zeus odvděčit Amaltheii a spol. Od té chvíle byl roh vždy plný toho jídla a pití, které si jeho majitelky přály.
Něco jako Ubrousku, prostři se.
