Labyrintem může být i nepřehledná spleť místností a chodeb, která vznikne naprosto neplánovaně. A jen kvůli úplnosti, je to též kanálková část vnitřního ucha a pomocný dýchací orgán některých ryb.

V známé řecké legendě je labyrint podzemním bludištěm na Krétě. Vstoupit se do něj dá snadno, ovšem dostat se z něj ven se zdá být nemožné.

V labyrintu, díle všeuměla a vynálezce Daidala, sídlí Minotaurus, napůl býk, napůl člověk, plod hříšného spojení krétské královny Pasifae s býkem. Minotaurus žere lidi, ale s tímto zlozvykem rázně skoncuje aténský hrdina Theseus. Který, díky síle lásky, vyvázne šťastně i z labyrintu. 

Slovo labyrint není svým původem řecké a jeho přesný význam není znám. Asi se tím myslí palác dvojité sekery. A palác zdobený motivem dvojité sekery na Krétě skutečně stál.

Zabíral plochu 20 tisíc metrů čtverečních. Měl téměř padesát nestejně velkých místností, a ty spojovaly četné chodby, z nichž mnohé byly lomené. Z vápence, alabastru, cihel a dřeva ho vybudovala krétská, minojská civilizace. A jejím hlavním náboženským symbolem byla právě dvojitá sekera - labrys. Tímto motivem zdobili Minojci sloupy, střechy i oltáře. 

Jak se ze stavby, která vypadala jako bludiště, ale jako bludiště stavěna nebyla, stal řecký labyrint? 

Vědci zabývající se antikou jsou přesvědčeni, že znají odpověď. Trochu si zapsychologizovali. Představili si staré Řeky v troskách minojského paláce - stavby tak komplikované, že jim musel unikat její smysl. Ale protože si Řekové nějak potřebovali účel stavby vysvětlit, vymysleli si báchorku o žravém netvorovi s lidskou postavou a býčí hlavou. 

Patrně je inspirovaly i fresky na zdech knosského paláce, vyvedené v zářivých barvách. Býci na nich hrají klíčovou roli. 

Milan Slezák Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít