Spartánská výchova? Ječné placky, rákosí a blempt zvaný černá polévka. Dobrou chuť!
Tu a tam nám někdo řekne: „Dostal jsem od rodičů spartánskou výchovu.“ Chce tím říci, že byl vychován tvrdě, ale že mu to šlo k duhu. Vsaďte se, že o opravdové, nefalšovaně spartánské výchově neví zhola nic!
Říká, že měl tvrdé lůžko? Spartský potěr žádná lůžka neměl, spal na kupičkách rákosí, které si natrhal u řeky Eurotu. Říká, že rodiče mu nic neodpustili? Jenže ve Spartě by u rodičů zůstal jen do sedmi let, pak by ho vychovával a šikanoval chlapecký kolektiv. Ve Spartě, nejvojáčtější obci starého Řecka, patřily děti státu, nikoli rodině.
Sparta nepotřebovala vědce, básníky, učitele. Potřebovala dobré vojáky, fyzicky i psychicky odolné. Proto spartská (spartánská) výchova směřovala „k naprosté poslušnosti, k vytrvání ve strastech a k vítězství v boji“. (Plutarchos)
SPARTÁNSKÁ VÝCHOVA
Výchova tvrdá, ba krutá. Připravovala Sparťany na válku. A to velmi účelně. Díky ní byl spartský pěšák dlouho pokládán za nejlepšího v celém Řecku.
Mladí Sparťané, už zařazení do svého oddílu, chodili bosí a dohola. Koupat se směli jen výjimečně. Čistý svrchní šat - spodní neměli - dostávali jednou za rok. Jistě by nevoněli ani své vlastní rodině, a tak bylo nakonec dobře, že spali a stravovali se pohromadě.
Ovšem jídla bylo málo. A tak museli krást. Loupili zeleninu v zahradách, brali ječné placky na společných hostinách dospělých. Koho při tom přistihli, toho zbičovali. Ne proto, že kradl - s tím se počítalo, mládež se tak měla učit odvaze a zchytralosti. Ale proto, že si při krádeži počínal lehkomyslně a neobratně.
Za menší provinění, například za málo důvtipnou odpověď, trestal hochy vedoucí jejich družiny, o něco starší „mazák“: kousal je do palce.
Když tohle všechno chlapec překonal, stal se dospělým Sparťanem a získal právo padnout za Spartu na bitevním poli.
A pokud všechny bitvy přežil, musel do šedesáti let chodit na společné hostiny a den co den pojídat ječné placky a černou polévku - hustý blembt s přídavkem vepřového masa, krve, octa a soli.
Sparťanům to prý chutnalo. Jak by ne: učili je snad odmlouvat?
RČENÍ POD RENTGENEM
Achillova pata, medvědí služba, Potěmkinovy vesnice... Známá rčení, jimž každý rozumí. Ale víme, co se za nimi skrývá? A znamenají vůbec to, co dřív? Po jejich stopách se v rubrice RČENÍ POD RENTGENEM vydává Milan Slezák, zahraničněpolitický analytik Českého rozhlasu se zálibou v historii a filosofii.
