Šavlozubí tygři doplatili na svoje zuby. Byly až metr dlouhé a vražedné, ale taky křehké, tvrdí vědkyně
Dlouhé špičáky šavlozubých kočkovitých šelem (Machairodontinae) byly téměř dokonalým nástrojem, který z dnes vyhynulých zvířat kdysi dělal obávané zabijáky. Vědci se ale domnívají, že právě ostrý nástroj k lovu mohl nakonec zapříčinit pád těchto predátorů, kterým se lidově říká šavlozubí tygři.
U savců se výrazné zuby vyvinuly vícekrát, zejména u šavlozubé kočky rodu Smilodon, která měla špičáky dlouhé téměř jeden metr. Ačkoli se jednalo o ultimátní zbraň, měla svou slabinu, uvádí server NPR. „U některých zvířat byly tyto extrémně protáhlé špičáky opravdu ostré, ale pravděpodobně byly také velmi náchylné ke zlomení,“ říká paleontoložka Emily Rayfieldová z Bristolské univerzity.
Rayfieldová a její kolegové v časopise Current Biology uvádějí, že šavlové zuby se sice staly nejlepším možným způsobem k přemožení kořisti, cenou za úlovek ale byla jejich odolnost. K tomuto závěru výzkumný tým dospěl po analýze téměř 100 velmi ostrých i velmi pevných špičáků šavlozubých koček, sněžných levhartů, rosomáků a medvědů panda. Nejprve testovali odolnost každého zubu pomocí stejného druhu počítačového modelování, jaké používají inženýři k testování pevnosti různých materiálů.
Evoluční úspěch dinosaurů možná vysvětlí nález zkameněliny. Je starý 237 milionů let
Číst článek
Následně tým vědců vytvořil 3D model každého zubu z nerezové oceli, který se pak „zakousl“ do gelu. To jim umožnilo změřit sílu potřebnou pro každé kousnutí. Ukázalo se, že šavlové zuby se z hlediska průraznosti extrémně roztahují.
„Všechny se vyvíjely směrem k tomuto tvaru, díky němuž byly opravdu dobré v prorážení, ale asi jen do té míry, aby odolaly zlomení. Jakékoli zvýšení odolnosti proti proražení by znamenalo, že by se jejich výkonnost během skousnutí zhoršila,“ vysvětluje Rayfieldová.
Paleontoložka se dále domnívá, že se vzhledem k této relativní slabosti takové šelmy pravděpodobně zaměřovaly na měkké tkáně. Byly tedy sice svého času nebezpečnými predátory, podle odborníků ale mohla jejich specializace způsobit jejich vymření.
„Výsledky nás přiměly přemýšlet o tom, zda tito predátoři skutečně nedosáhli jakéhosi vrcholu výkonnosti a v momentě, kdy nastala změna prostředí nebo se na scéně objevili noví predátoři jako třeba člověk, se tato zvířata zkrátka nedokázala přizpůsobit a změnit,“ říká paleontoložka.
