Díky novému zákonu z roku 1869 tehdy začaly vznikat obecné školy. A jaký byl rozdíl mezi touto normou a pravidly, které o téměř 100 let dříve stanovila císařovna Marie Terezie?

„V roce 1774 byla zavedena šestiletá povinná školní docházka. Ale protože nebyl ještě dostatek škol a dostatek učitelů, tak nikde nebylo striktně řečeno, že se to musí dodržovat. Nebyly ještě kontrolní mechanismy,“ vysvětluje pro Radiožurnál Jana Bartošová z Národního pedagogického muzea.

„Ve skutečnosti až v roce 1869 byla zavedena osmiletá povinná školní docházka. Děti měly chodit do školy od šesti do čtrnácti let. Už se to vyžadovalo a byly sankce,“ doplňuje.

Zákon z roku 1869, kterému se říká květnový nebo Hasnerův podle tehdejšího ministra vyučování Leopolda Hasnera, upravil také obsah výuky. Děti už se tak neučily jen číst, psát a počítat.

„Začaly se vyučovat předměty jako zeměpis nebo dějepis. I když tehdy škola fungovala trochu jinak, nemělo to takovou štábní kulturu. Bylo to trochu rozvolněné. Záviselo na zájmu a vzdělání pedagoga, do jaké míry to dokázal dětem předestřít,“ přibližuje historička Pavla Vošahlíková.

Školský zákon byl na svou dobu velice moderní. Jeho důsledkem bylo v roce 1870 zrušení tělesných trestů. Ve školách se to ale striktně nedodržovalo.

„Fakt je ten, že tehdy v lidové mluvě platilo, že metla vyhání děti z pekla. Většinou ani rodiče nepovažovaly za nic trestuhodného, když učitel sáhl k fyzickým trestům. Pamětníci dokonce vzpomínají, jak rodiče posílali učitelům proutí, aby měli z čeho metly dělat. Žáci přinesli pruty a ještě ten den dostali výprask,“ vypráví Vošahlíková.

Velký říšský zákon platil s drobnějšími úpravami až do roku 1948.

Pavla Lioliasová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít