Potkani si s pomocí miniaturního auta zajeli pro pamlsek. Jsou chytřejší, než si lidé myslí, tvrdí vědci
Vědci z univerzity v americkém Richmondu naučili potkany řídit miniaturní auta, s jejichž pomocí si mohou dojet pro jídlo. Výsledky studie poukazují na to, že by potkani mohli mít lepší schopnost učení, než se výzkumníci doposud domnívali. Zjištění by také mohlo pomoct vědcům pochopit, jak učení napomáhá v úlevě od stresu a jak neurologické a psychiatrické podmínky mohou ovlivnit mentální schopnosti.
S nápadem přišla neurovědkyně z Richmondské univerzity Kelly Lambertová. Ta společně se svými kolegy vytvořila z prázdné krabice od jídla malé auto, které dovybavili hliníkovým dnem a třemi měděnými tyčemi místo volantu.
Poznání myších genů může pomoci s léčbou u lidí. Vědci studují jejich metabolismus i oční vady
Číst článek
Když si hlodavci stoupli na hliníkovou podlahu a zatáhli za měděné tyče, uzavřeli elektrický okruh, který poháněl vozítko dopředu. Vycvičeným potkanům tak stačilo uchopit jednu z řídících tyčí, a tím změnit směr jízdy.
Vědci zvířata vycvičili tak, že je odměňovali cereáliemi Froot Loops pokaždé, když se dotkla ovládání, čímž uvedla auto do pohybu. Po nějaké době výzkumníci vytvořili obdélníkový box, v němž mohli hlodavci jezdit. Navíc začali odměnu postupně posouvat do větších vzdáleností, takže potkani museli neustále vylepšovat své řidičské schopnosti.
„Aby získali svou odměnu, naučili se vést vozidlo mnoha unikátními způsoby a zapojili i vzory řízení, které nikdy nepoužívali,“ řekla Lambertová časopisu New Scientist.
Vědci u potkanů sledovali také hladinu dvou hormonů – kortikosteronu, který je spojován se stresem, a dehydroepiandrosteronu, který stres potlačuje. Druhého zmiňovaného v poměru ke kortikosteronu přitom v průběhu tréninku přibývalo, což naznačuje, že zvířata byla po tom, co se naučila něco těžkého, méně vystresovaná.
Schopnost potkanů řídit auto poukazuje na neuroplasticitu jejich mozků, vysvětlila Lambertová, podle níž je většina zvířat chytřejších, než si lidé myslí. Neuroplasticita je schopnost neuronů a neuronových sítí v mozku měnit spojení a chování v závislosti na nové informaci, smyslovém stimulu, vývoji, poškození nebo dysfunkce.