Alpské ledovce chrání před roztáním plachty. Metoda je ale nákladná a vyplatí se jen někde
Horské ledovce rychle tají. Vědci se snaží u některých tento proces zpomalit tím, že je na léto zakrývají. Techniku v poslední době využívají v Alpách poblíž lyžařských areálů, ale i jinde ve světě. Patří mezi ně i ledovec Presena na severu Itálie, který je zahalován právě na začátku července.
Italové zakrývají velkou část ledovce u průsmyku Passo del Tonale speciálními bílými plachtami už od roku 2008. Mozaika z bílých pruhů látky, které natahují sněžné rolby, pokryje zhruba 120 tisíc metrů čtverečních ledové plochy a postupné zakrývání trvá zhruba měsíc.
„Jsou to pět metrů široké a 70 metrů dlouhé pruhy, které pokládáme přes ledovec na konci zimní sezóny. Zpomaluje to tání sněhu na povrchu,“ přibližuje italský glaciolog Christian Casarotto, který působí ve vědeckém muzeu v Trentu.
„Představte si to jako tu stříbrnou látku, kterou dáváme v létě na palubní desku auta. Bez téhle pokrývky se palubní deska víc zahřívá. Tohle funguje podobně, protože sluneční záření, které dopadá na světlou plachtu, se odráží zpět nahoru. Takže sníh pod ní neroztaje. Ukázalo se, že na konci letní sezóny zbyde o 70 procent víc sněhu, který by jinak roztál,“ uvedl Casarotto v rozhovoru pro agenturu Reuters.
Ledovce v oblasti v posledních 15 až 20 letech během zim nenabraly dostatek nového sněhu a ve výsledku tak v celkové bilanci ztrácejí na objemu a zmenšují se, dodává Casarotto.
Metoda jen pro lyžařské rezorty
Zakrývat ledovce je poměrně nákladná a omezená metoda. V zásadě připadá v úvahu jen v blízkosti lyžařských rezortů, kde je potřebná infrastruktura a zakrývání se vyplatí. Kromě Itálie to dělají třeba ve Švýcarsku nebo Rakousku, kde tuto metodu před lety vyvinul tým vědců Andrey Fischerové, která vede Institut pro interdisciplinární horský výzkum Rakouské akademie věd:
„V Rakousku se po roztání ledovců změní krajina, ale nebudeme trpět nedostatkem vody. Ale na severu Indie je jiná situace.“
Andrea Fischerová
„Zakrytím se nám podařilo oslabit tání, ale tenhle postup je limitován na velmi malé oblasti v lyžařských rezortech. Také zakrýváme jen oblasti, které jsou opravdu blízko infrastruktury. Nemělo by smysl mít někde lanovku, kdyby z ní nemohli lidé kvůli tání nahoře vystoupit ven. Tohle jsou části ledovce, které zakrýváme, abychom je udrželi ve stejné výšce. Ale ledovec to nezachrání.“
Rychlost tání ledu se liší v závislosti na podmínkách, jako je nadmořská výška i množství srážek. Pokud jsou například ve stínu nebo zakryté vrstvou kamenů, tak můžou tát pomaleji.
Předobrazem Himaláje
Podle odborníků většina alpských ledovců zřejmě zmizí do konce století. Zejména východní část Alp teď proto badatelům slouží jako předzvěst toho, co se v důsledku změny klimatu později bude dít i ve velehorách.
„Rakouské Alpy jsou opravdu citlivý indikátor pokračujícího oteplování. Jsme zhruba dvacet až třicet let napřed oproti jiným horským oblastem. To samé se stane v Himálaji, skandinávských horách, Západních Alpách. V Rakousku jsme napřed a dezintegraci ledovců lze pozorovat už teď. Můžeme tady studovat jevy, které budou mnohem silnější například v Himálaji, kde přitom lidé na vodě z ledovců opravdu závisejí,“ upozorňuje glacioložka.
„Tady v Rakousku se po roztání ledovců změní krajina, ale nebudeme trpět nedostatkem vody. Budeme schopni přežít. Ale na severu Indie je jiná situace. Roční úhrn srážek tam někdy je jen 200 milimetrů. To je opravdu málo. Jejich zemědělství je proto naprosto závislé na vodě, která odtéká z ledovců. Tady v Alpách můžeme nabídnout modely a zpracované poznatky, které budeme naléhavě potřebovat třeba pro budoucnost Himálaje,“ vysvětluje Andrea Fischerová.
Vědci teď závodí s časem, aby stihli pomocí vrtů získat cenné informace o okolním prostředí a jeho proměnách, které v sobě ledovce nastřádaly v průběhu tisíciletí.
Poslechněte si reportáž Štěpána Sedláčka. Zaujal vás výzkum alpských ledovců? Více si můžete poslechnout ve Studiu Leonardo s Andreou Fischerovou.
