Cílem novozélandských vědců nebylo dokázat, případně vyvrátit existenci lochnesky, nýbrž zmapovat živočichy a rostliny v jezeře. „Lidé mají rádi tajemství. My jsme za pomoci vědy přidali další kapitolu do příběhu o lochneské záhadě,“ řekl pro BBC genetik Neil Gemmell, vedoucí vědeckého týmu z univerzity v novozélandském Otagu.

Zvířata za sebou při pohybu ve vodě zanechávají nepatrné stopy DNA - pochází z jejich kůže, peří, šupin a moči, vysvětlil už dříve britskému serveru vědec. Jeho tým proto odebral 300 vzorků vody na různých místech a v odlišných hloubkách jezera. Vyfiltroval z ní biologický materiál a z něj extrahoval DNA, kterou analyzoval.

Shromážděná data nyní ukázala, že v jezerních vodách je velké množství DNA úhoře říčního. „Otázka nyní zní, jestli tam gigantičtí úhoři jsou,“ řekl Gemmell. Ze získaných údajů sice podle něj nelze určit velikost, ale množství získaného materiálu zároveň naznačuje, že takovou možnost nelze vyloučit.

Podle Stevea Felthama, který je v Guinnessově knize rekordů veden jako člověk, který nejdéle po nepřetržitou dobu lochnesku „loví“, ale nejsou zjištění novozélandských vědců přesvědčivá. Uvedl, že v jezeře viděl jako dvanáctiletý ploutvonožce, a že i malé děti ví, že v něm žijí úhoři.

Garry Campbell, jenž vede záznamy o zjeveních lochneské příšery, uvedl, že dostává ročně desítku hlášení o nevysvětlitelném jevu v jezerních vodách. Výsledky výzkumu uvítal a dodal, že doufá, že vědci se budou životem v jezeře dále zabývat. Turistický ruch podle něj nejnovější vědecké závěry neovlivní. „Z lochneské příšery se stala celosvětová ikona.“

ČTK Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít