‚V pasti nic není. Naštěstí.‘ Vědci pátrají po sršni asijské, u včelích úlů umisťují speciální nástrahy
Na sladký roztok s pivem a vínem lákají přírodovědci sršně asijské. Poté, co se invazní druh několikrát objevil v České republice, ho začali monitorovat prostřednictvím pastí.
Už téměř tři měsíce monitorují přírodovědci výskyt sršně asijské v Česku. Jedna z pastí visí v blízkosti včelích úlů v arboretu Sofronka v Plzni.
„Není tam nic. Naštěstí. To je náš cíl,“ hlásí spokojeně Zdeněk Myslík z Agentury ochrany přírody a krajiny. „Nechceme, abychom v pasti nacházeli naše domácí druhy. A asijské už vůbec ne.“
Poté, co loni zlikvidovali jedno hnízdo v Plzni a letos objevili několik jedinců v Hrádku u Rokycan, se rozhodli vědci invazní hmyz aktivně vyhledávat. Lákají je do pastí na směs sladké šťávy a alkoholu, který by měl pro změnu odpuzovat například včely.
Právě červen je dle přírodovědců na monitoring ideální, jelikož v této době se líhnou sršní dělnice.
„Část pastí je umístěna u Rozvadova, dále je najdeme u Přimdy, Nýřan, Zbůchu, v Plzni a poté směrem na Prahu. V podstatě kopírujeme dálnici. Kontrolu pastí provádíme prakticky denně,“ říká entomolog Západočeského muzea Jan Walter s tím, že žádná další sršeň se zatím v pasti neobjevila.
Past vytiskli na Západočeské univerzitě a na testování je poslali do Francie. „Tam se prokazatelně sršeň asijská vyskytuje. Naše pasti tam vyzkoušeli, jestli opravdu fungují. Abychom tady nebyli spokojení, že tady sršeň nemáme, a přitom jsme měli jenom špatné pasti,“ vysvětluje Myslík.
I přes snahu vědců a monitoring pastí zůstává nejdůležitější občanská věda, tedy to, že sršeň asijskou někde zaznamená běžný člověk a vědcům to oznámí.
„Sršeň asijská je menší než naše sršeň. Je černá a konce nožiček má vždy žluté, to je základní rozlišovací znak,“ popisuje entomolog Walter a dodává: „Naše sršeň je větší, žlutá, oranžová a v letu taková pomalejší. Sršeň asijská je rychlý dravec.“
