Rodina viní Google z napomáhání teroristům, protože na službě YouTube uživatelům doporučoval videa teroristické organizace Islámský stát. Spor se dotýká části amerického zákona známé jako paragraf 230, který online služby zbavuje odpovědnosti za obsah, jež je na nich zveřejněný někým jiným.

Přehrát

00:00 / 00:00

Poslechněte si celý pořad Online Plus Davida Slížka v audiozáznamu

Zákon má mnoho svých kritiků, ale i zastánců, kteří říkají, že bez této ochrany by provozovatelé online služeb museli odstraňovat jakýkoli obsah, který by se byť jen vzdáleně dal považovat za kontroverzní, čímž by se zásadně omezila svoboda slova na internetu.

Kritikové na druhou stranu tvrdí, že velké internetové firmy zákon zneužívají, aby se zbavily jakékoliv odpovědnosti za své algoritmy i za obsah třetích stran, na kterém samy vydělávají.

I přesto, že se jedná o americký spor, je možné, že pokud by ochrana internetových platforem padla, tak by to nejspíš mělo dopad i na celosvětový internet.

Preventivní cenzura

„Nejde o jediný případ toho typu. Tlaků na to, aby provozovatelé platforem byli odpovědní za obsah, je mnoho a je to taková historická záležitost, která se táhne celým právním řešením internetů po desítky let,“ říká Petr Koubský, redaktor Deníku N, který sám uznává, že vyřešit tento problém prakticky, je skutečně těžké.

„Pořád si ještě myslím, že není šťastný nápad, aby provozovatelé platforem za obsah odpovídali, protože to povede přinejmenším k intenzivní preventivní cenzuře, která odtamtud bude ve snaze, aby se vyhnuli problémům, odstraňovat úplně všechno, co by mohlo být v něčích očích závadné,“ říká.

Přesto, jak sám uvádí, se od toho názoru rok od roku stále více odklání.

„Bývaly časy, kdy jsem zastával toto stanovisko až fundamentalisticky, což znamená bez přemýšlení o pozici té druhé strany. To už tak není,“ říká Koubský. 

„Jak roky běží a situace se mění a význam platforem roste, tak jsem nucen uznat stejně jako mnozí jiní lidé, že na těch protiargumentech je hodně pravdy a že by se mělo najít rovnovážné řešení, jak to s odpovědností udělat. Bohužel se to už hůř realizuje,“ míní.

Hranice ilegality

V České republice jako i v dalších jiných evropských státech platí pravidlo, že se internetové platformy mohou odpovědnosti za obsah třetích stran zbavit pouze za určitých podmínek.

Pokud je ale například někdo upozorní, že je na nich nějaký nelegální obsah, tak musí zasáhnout a smazat ho. Otázkou však zůstává, kdo má posuzovat, jaký obsah je už nelegální a jaký ještě není. A v současnosti je to na samotné platformě.

Zákon, který funguje v České republice v rámci ochrany provozovatelů webů, ale zároveň stanovuje jejich povinnosti mazat nelegální obsah, je podle Koubského ve své podstatě dobře nastavený, přesto ale stále není dokonalý.

„Problémem je, že v řadě případů může být nejasné, co je a není nelegální. U některých věcí je to úplně jasné. Když je něco copyrightovaný obsah, který se někde objeví bez souhlasu majitele práv, tak tam není co řešit,“ říká Koubský.

„U věcí, které překračují například zákony o tom, co se smí a nesmí říkat – například výzva k násilí apod., tak tam to může být otázka výkladu, ale přesto si myslím, že to právní řešení, které se používá ve většině zemí EU, je tím rozumným kompromisem a že nic lepšího se v tuto chvíli asi vymyslet nedá,“ dodává.

Americký případ, který nyní řeší Nejvyšší soud je velmi bedlivě sledován tamními médii a podle prvních zpráv je zřejmé, že ani soudci si s ním zatím nejsou schopni úplně poradit, a dokonce mají pochybnosti, jestli daný případ má řešit vůbec soud a zdali by nemělo jít spíše o politické rozhodnutí například v parlamentu.

Poslechněte si celý pořad Online Plus Davida Slížka v audiozáznamu. Dále se dozvíte o knihách, které jsou psané pomocí AI generátorů, o obavě z umělé inteligence v armádách nebo o tom, že Instagram a Facebook chtějí od svých uživatelů vybírat peníze.

Vendula Kryštofová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít