Sen o bezstarostném dětství na Havajských ostrovech se jí rozplynul 7. prosince 1941. „Byla jsem na zadním dvoře našeho domku se svým otcem a mladším bratrem. Vyběhli jsme, abychom se podívali, co je to za děsivý hluk, protože celý dům se otřásal, a my nevěděli, co se děje. Když jsme uviděli to letadlo, jak přilétá – bylo tak děsivě nízko a pod sebou neslo torpédo. Jenže mě v té době bylo šest let, takže jsem si ani nedokázala uvědomit, jaké nebezpečí nám hrozí,“ vzpomíná.

S havajskou matkou, s otcem původem z kontinentálních Spojených států a s dvouletým bratrem žili v centru Pearl Harboru, takzvaném Pearl City.

„Pro nás jako Havajce, se změnilo úplně všechno. Měli jsme hrozný strach z bombardování. Prezident Roosevelt se okamžitě sešel s vládou a další den vstoupily Spojené státy do války proti Japonsku. Na celých Havajských ostrovech byl vyhlášen válečný stav. Rozdali nám plynové masky. Byl zákaz světla i zákaz vycházení po setmění. Měli jsme hrozný strach, že se Japonci vrátí. Pro nás jako školáky to znamenalo, že jsme neměli školu, ani žádné mimoškolní aktivity až do února,“ vysvětluje.

Otec paní Dorindy byl pošťák. I na něj se vztahovala přísná bezpečnostní kritéria a musel se pravidelně hlásit na policii. Ráj tichomořských ostrovů a příjemné hudby tak vystřídaly strach z bombardování a ploty z ostnatých drátů:

Zaujaly ji příběhy z války v Evropě

„Nechtěla jsem opustit ostrovy, chtěla jsem zůstat doma. Všude po ostrově byli najednou vojáci a námořníci. Domy přetřeli na hnědou a zelenou, aby nebyly v noci vidět. Do té doby se nás válka vůbec netýkala. Teď najednou byly všude vidět zbraně.“

Válečná zkušenost se na Dorindě Nicholson nesmazatelně podepsala. Při cestě do Evropy se setkala se stejně starými lidmi, kteří jako děti zažili válku.

„Bavili jsme se o druhé světové válce, a tak jsem se rozhodla napsat knížku o dětech, které válku zažily. Jsou tam příběhy dětí z Německa, Francie, Československa, Polska, ale i Japonska. A já si uvědomila, že můj příběh je vlastně hrozně malý. My jsme se ve Spojených státech vlastně měli dobře,“ říká.

Paní Dorinda Nicholson v současnosti žije v americkém Kansasu. Do České republiky přijela na pozvání nově otevřeného muzea Loučka-Pearl Harbor. To vlastní největší sbírku ve střední Evropě, která připomíná americký vstup do války.

Velké letecké bitvy

Dnešní slavnostní akce ovšem spojuje jak americké, tak i československé pamětníky druhé světové války. Letecká bitva u nedalekého Slavičína totiž patřila k největším na našem území a Spojenci při ní utrpěli ohromnou porážku.

„Z hlediska německého tato bitva znamenala úspěch, protože vyhladit celou skvadronu se zase nedařilo každý den, ale šlo většinou o ojedinělé píchnutí jehlou, protože Spojenci disponovali tak obrovskou materiální a personální převahou, že si tyto ztráty mohli dovolit, zatímco Němci by vykrváceli daleko dříve,“ popisuje historik Jiří Rajlich.

Dodává, že právě na Zlínsku se odehrály jedny z největších leteckých bitev Československa: „Protože za druhé světové války přes moravsko-slovenské pomezí velice často létaly americké strategické bombardovací letouny, které startovaly z jižní Itálie a létaly bombardovat Slezsko, konkrétně většinou ty slezské rafinérie na výrobu minerálních olejů.“

Kristina Winklerová, Marie Sýkorová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít