„Čekal jsem, že to bude takzvaná letzte hilfe, poslední pomoc. Tonoucí se stébla chytá, prostě jsem se upínal k tomu, že je to něco, co funguje, a ono to nefunguje,“ vysvětluje pro Radiožurnál Pavel Minol v kavárně u kostela v Luhačovicích a listuje hromadou lékařských zpráv, potvrzení o platbě a písemných souhlasů s výkonem ve Vídni.

„Slibovali, že to bude na úrovni, ale byl to spíš pelech než klinika. Jako v osmdesátých letech někde v okresní nemocnici. Odebrali mi buňky z hýždě, asi hodinu jsem čekal a pak jsem dostal infúzi roztoku s těmi buňkami,“ popisuje penzista a během dvouhodinového rozhovoru je poznat, že se rychle unaví, hůř mluví a i jeho pohyb se stává nejistým. „Vůbec mi to nepomohlo, je to ještě horší,“ říká.

Radiožurnál upozorňuje na podivné praktiky brněnské kliniky Cellthera opakovaně. Její zakladatel, pediatr, alergolog a klinický imunolog Jaroslav Michálek se přímé odpovědi vyhnul a odepsal e-mailem: „Již před třemi lety jsem se vám osobně věnoval, a celou problematiku se vám snažil vysvětlit. Výsledkem byl váš článek, který překrucoval poskytnuté informace, nebyl objektivní a zřejmě měl za cíl vyznít co nejvíce negativně. Z těchto důvodů považuji své předchozí vyjádření za dostačující.“

Před třemi lety jsem se profesora Michálka ptal na pacientku Vlastu po mozkové mrtvici, která za léčbu a aplikaci kmenových buněk ve Vídni zaplatila 400 tisíc korun. „Jeho rady byly strašné. Nutil ženu, aby přestala brát předepsané léky. Tvrdil nám, že žena málo pije, jí špatnou stravu a necvičí, a proto se její stav zhoršuje. Zemřela před Vánoci roku 2022. Chtěl jsem se s ním soudit, ale synové mě od toho odradili,“ říká dnes do telefonu Antonín Čermák. O případu iROZHLAS.cz a Radiožurnál informovaly ZDE.

Celý výkon na klinice ve Vídni probíhá ve zkratce tak, že zdravotník odsaje pacientovi buňky z tukové tkáně (chirurgický výkon označovaný jako liposukce), v odstředivce je izoluje, rozpustí ve fyziologickém roztoku a infuzí vpraví do krevního řečiště. Trvá to zhruba dvě hodiny, což už dříve pro Český rozhlas označila molekulární bioložka Jana (identitu známe, ale na její přání nezveřejňujeme) jako nesmysl. Sama totiž s jinou pacientkou celému výkonu přihlížela.

Kmenové buňky studuje Lucie Bačáková, vedoucí skupiny Bioarteficiální struktury pro náhradu a regeneraci poškozených tkání ve Fyziologickém ústavu Akademie věd. Podobný postup podle protokolu na jejich pracovišti trvá zhruba čtyři hodiny. „Kmenové buňky mají velkou budoucnost. Terapie může prospět, a nemusí. Záleží na okolnostech. Když si někdo myslí, že se kmenová buňka přemění třeba v neuron nebo chrupavku, tak to ne. Ale může nakopnout stávající skomírající neurony. Zkusit se to může, ale na seriózních pracovištích,“ popisuje.

Experimentovat může v Česku jenom pracoviště, které má ke klinické studii vydané oprávnění. To klinika Cellthera nemá. Její postup považuje za sporný i Ondřej Škoda, místopředseda České neurologické společnosti.

„Nemáme k dispozici dostatečná data, která by dokládala bezpečnost a účinnost léčby. Léčebná aplikace by proto měla nadále probíhat v rámci dobře organizovaných klinických studií. V tomto světle vidím jako problematický postup, kdy je pacientovi nabídnuta možnost, aby si odběr a aplikaci kmenových buněk sám zaplatil, což řada pacientů v ‚terapeutické nouzi‘ může akceptovat s nereálnou představou o efektu nabízené léčby. Účast v klinické studii by pro pacienta měla být bezplatná,“ říká.

Varování pro ostatní

Pavel Minol ukazuje výpis z bankovního účtu a faktury, kolik tisíc zaplatil za vitaminové koktejly, kolik za různé terapie v Brně a kolik za výkon ve Vídni: „Tady je ta Vídeň, 12 900 eur. Chtěl bych varovat ostatní pacienty. Doktor jako Michálek by si měl uvědomit, že to je podvod,“ říká penzista.

Jaroslav Michálek na doplňující dotazy k placení za experimentální léčbu e-mailem odpověděl, že protokolů k izolaci a podávání kmenových buněk existují stovky: „Odborných vědeckých prací a ohledně léčebného využití kmenových buněk jsou tisíce. Chápu, že při vašem vzdělání je to pro vás těžko pochopitelné. Co se týče klinického podávání kmenových buněk, běžně se aplikují pacientům v mnoha evropských zemích, na Blízkém Východě a v Asii, v různých zemích amerického kontinentu.“

V Evropské unii legislativa podobnou léčbu neuznává, což potvrzuje například ministerstvo zdravotnictví na Slovensku, na které jako zemi, kde se podobná léčba provádí, v minulosti profesor Michálek odkazoval.

„Podle evropských, ale i amerických doporučení je buněčná, respektive jiná regenerační léčba stále považovaná za experimentální. A nemá se realizovat v klinické praxi. Neexistuje dostatek studií, které by dokazovaly opak. Například Národní ústav srdcových a cévních chorob v Bratislavě aktuálně realizuje takto schválenou randomizovanou studii s použitím dárcovského sekretomu z mezenchymálních buněk kostní dřeně.“

Kontrolu nad činností kliniky Cellthera má zdravotní odbor Jihomoravského kraje. „Na danou společnost neevidujeme žádnou stížnost. Informace, které popisujete výše o průběhu léčby, nám známé nejsou,“ odpověděla mluvčí Inka Růžičková.

Ředitel Státního ústavu pro kontrolu léčiv Tomáš Boráň připomíná, že léčba není uznaná: „Důrazně varujeme před turistikou pacientů za léčbou kmenovými buňkami. Léčba Parkinsonovy nemoci nebo cévní mozkové příhody kmenovými buňkami nemá prokázanou účinnost a bezpečnost.“

Mluvčí ministerstva zdravotnictví Ondřej Jakob bez dalších podrobnosti uvedl, že se resort situací kolem Cellthery zabývá, ale v tuto chvíli to nemůže blíže komentovat.

Pacient Pavel Minol se mezitím snaží od kliniky získat aspoň část z půl milionu korun zpátky, zatím neúspěšně.

Ľubomír Smatana Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít