Před 70 lety Spojenci vyhlásili chartu tribunálu, který soudil japonské válečné zločince
Přesně před 70 lety vyhlásili Spojenci Chartu Mezinárodního vojenského tribunálu pro Dálný východ. Charta určila zákony a postupy, kterými se měl takzvaný tokijský tribunál řídit, včetně typů zločinů. Na lavici obžalovaných pak usedli vůdcové poraženého Japonska, podobně jako němečtí nacističtí pohlaváři v Norimberku.
Tribunál soudil celkem 28 vůdců Japonska, kteří se zpovídali ze zločinů proti lidskosti, válečných zločinů a zločinů proti míru.
K smrti oběšením pak bylo odsouzeno celkem sedm vojenských a politických vůdců včetně exministra zahraničí Hiroty nebo generála Doihary, tajného agenta a později velitele leteckých sil.
Celkem jedenáct soudců nominovaných všemi vítěznými zeměmi vyneslo i šestnáct doživotních trestů.
Jedním z popravených byl i generál japonské armády Seiširó Itagaki, který zastával funkci ministra války a právě proto usedl v roce 1946 na lavici obžalovaných.
Ještě rok předtím se přitom procházel ve své typické uniformě s řadou vyznamenání mezi císařskými důstojníky, po kapitulaci už ale pokorně odpovídal na otázky představitelů vítězných mocností a stejně tak i při samotném procesu, kdy měl na sobě bílou košili, tmavý oblek a kravatu.
Tribunál provázela i kritika
I když většina mezinárodního společenství považovala tresty za spravedlivé, objevila se brzy kritika, a to hlavně kvůli uplatňování retroaktivity a přímého vlivu Američanů na tribunál.
Existoval totiž jen jeden tým obžaloby v čele s vrchním prokurátorem Josephem B. Keenanem.
Mnohým se nelíbilo ani to, že císařská rodina unikla trestní odpovědnosti. Japonsko do roku 1952 zůstalo pod americkou okupační správou a postupně se vydalo na cestu k demokracii a ekonomické prosperitě.
Země se v následujících letech, právě díky hospodářskému rozvoji, stala jednou z nejsilnějších ekonomik planety, pacifistická ústava pak zaručovala, že se tragická historie nebude opakovat.
Pacifistická ústava se dočkala změny
Současná vláda premiéra Abeho však vzhledem k vývoji na mezinárodní scéně i agresivní politice Číny v asijsko-pacifickém regionu prosadila změnu ústavy umožňující za určitých podmínek nasadit armádu v zahraničí, vůbec poprvé od druhé světové války.
Naprostá většina veřejnosti je proti, a to i někdejší váleční veteráni, kteří ale zároveň poukazují na to, že by Japonsko nemělo být závislé jen na pomoci Spojenců.
„Byl jsem rád. Najednou jsem se všeho, co mi připomínalo armádu, zbavil. Vrátil jsem se domů, získal doktorát a začal pracovat. Jinak se ale o politiku vůbec nestarám. Neměli bychom se však zcela spoléhat jen na našeho současného největšího spojence, tedy na Spojené státy,“ myslí si 93letý Jošiomi Janaj, někdejší pilot kamikaze, který sebevražednou misi během druhé světové války přežil.
Podle něho by totiž Japonsko mělo mít možnost zapojit se třeba do války proti terorismu. V této souvislosti ale neskrývá rozhořčení nad tím, že japonské piloty kamikaze některá zahraniční média srovnávají právě s teroristy.
„My jsme vždy útočili jen na vojenské cíle a to nás odlišuje od teroristů. Ti zabíjejí bez ohledu na to, zda jde o civilisty, nebo ne," vysvětluje na závěr Janaj.
