Rádiovka, baloňák a jelo se do světa. Jugoslávci se oblečení Masopusta a spol. smáli
Módní oblečení na těle a nagelované vlasy na hlavě. Taková bývá stereotypní představa profesionálního fotbalisty v myslích mnoha lidí. Existuje hodně příkladů, které jí dávají za pravdu. Ostatně taková vizáž není u fotbalistů nic nového, jak vám teď dokážeme v dalším pokračování našeho seriálu k padesátému výročí stříbrného úspěchu na mistrovství světa v Chile.
Českoslovenští fotbalisté se ovšem tenkrát tomuto stereotypu dost vymykali, což je dobře patrné už z instrukcí, které hráči před odjezdem za oceán dostali.
"Každý člen výpravy, která bude vybavena jednotně, obdrží na zájezd: dvoje šedé kalhoty, jedno modré sako, jednu sportovní bundu, čtyři košile, rádiovku, dva ručníky, dvě sady dresů, jednu teplákovou soupravu, jeden pár kopaček, ponožky, brašnu, balonový plášť a dvě vázanky," vyjmenovává vybavení fotbalistů na světovém šampionátu Václav Mašek.
"Před tohle jsem si napsal: Nikdy jsem nebyl žádný modeman, ale některé z těch věcí, kterými nás vybavili, byly příšerné. Novináři pak napsali, že výprava měla slušivé olympijské oblečení. Dva roky předtím v tom byli naši sportovci na olympiádě. Dnešní mladí sportovci by to na sebe nevzali. My tenkrát taky remcali, ale rozhodnutí svazu bylo konečné, a tak jsme si vybírali ve skladech, aby to aspoň k sobě pasovalo," předčítá ze svých 50 let starých zápisků útočník Václav Mašek.
Bývalí reprezentanti Václav Mašek a Jozef Štibrányi vzpomínají na jednotné oblečení českých fotbaliistů na MS v Chile 1962
"Zejména rádiovky a balonové pláště byly obzvlášť slušivé, u toho mám několik vykřičníků. A museli jsme podepsat odbavovací listinu, že po návratu všechno vrátíme," dodává Václav Mašek.
Jeho tehdejší reprezentační kolega Jozef Štibrányi Maškovo vyprávění ještě doplňuje o historku, kterak si fotbalisté nafasované obleky umazali hned na letišti.
"Aerolinky nám daly takové kufříky, na nich byl čerstvý nápis Československé aerolinie, ale ještě nestihl zaschnout, takže polovina mužstva si od toho umazala nohavice," vypráví s úsměvem Jozef Štibrányi.
Štibrányi si stále pamatuje voňavé Španěly
Nejen proto vzbudila československá výprava škodolibé veselí u Jugoslávců, se kterými se potkala v Africe při přestupu na zaoceánskou leteckou linku.
"Byli mladí, žvýkali, měli krásné mokasíny. Přiletěli v noci a všichni měli tmavé brýle, byli to takoví frajírci, přímo to z nich vyzařovalo. A když zjistili, že jsme Češi a jedeme taky na mistrovství, přímo jsme jim četli z očí: Pro Kristovy rány, tihle ,slušiví´ fešáci taky jedou hrát? A jak je ten osud zvláštní: nakonec jsme se s nimi utkali v semifinále, tam už to taková sranda nebyla," připomíná Václav Mašek vítězství 3:1, díky kterému Čechoslováci o několik týdnů později postoupili v Chile do finále mistrovství světa.
Svou cestu turnajem začali 31. května 1962 výhrou nad Španěly, kteří také připomínali současné profesionály mnohem víc než sportovci ze socialistického Československa.
"Už tehdy měli vlasy takové namazané, pamatuju si Puskáse (v letech 1961-1962 hrál za španělskou reprezentaci), měl pěšinku, vlasy ulíznuté. Když jsme šli tou chodbou na stadion, šli jsme s nimi společně, všichni byli navonění. Pořád si pamatuju tu vůni, jak tam vedle nás šli," uchovává si Jozef Štibrányi ještě po pěti desetiletích svůj čichový zážitek.
