Zánik bližních má na některé bakterie zvláštní účinek – dovolí jim „uletět“ z kolonie postižené neštěstím.

19:50 30. června 2010 Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Bakterie Caulobacter crescentus jsou neškodným druhem mikroorganismů, který žije ve vodním prostředí chudém na živiny. Najdeme jej v jezerech, řekách a dokonce i ve vodě z vodovodních kohoutků. Stejně jako u mnoha jiných bakterií se jednotlivé buňky shlukují a vytvářejí lepkavý biofilm. V něm bakterie výborně odolávají nepříznivým vlivům prostředí včetně antibiotik, ale pokud se podmínky zhorší přespříliš, je pro bakterie výhodnější přesunout se jinam.

Pro bakterie Caulobacter crescentus je to ale problém – v roce 2006 vědci zjistili, že proteinové „lepidlo“, které bakterie používají při tvorbě biofilmu, představuje vůbec nejsilnější přírodní adhezivum. To by teoreticky mohlo znamenat, že jakmile se bakterie jednou přilepí, zůstane na stejném místě do konce života. Nový výzkum, provedený vědci z Indianské univerzity, ale ukázal, že bakterie si nechávají jakási zadní vrátka. Z mrtvých buněk se uvolňují kousky extracelulární DNA (eDNA), které se nabalují na nově vzniklé bakteriální buňky a snižují jejich lepivost. Bakterie tak dostanou šanci osvobodit se z biofilmu, odletět do lepšího prostředí a tam založit novou kolonii.

Zdroj: Indiana University

redakce ČRo Leonardo Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít