Z pražských kolejí zmizel hranatý tramvajový vůz přezdívaný Kachna
Cinkání obousměrné tříčlánkové tramvaje KT8D5 už v pražských ulicích neuslyšíme. Poslední vůz tohoto typu včera skončil v muzeu MHD ve Střešovicích. Cestující se jím mohli naposledy svézt při rozlučkové jízdě z Florence na Lehovec. Do čelní kabiny vozu symbolicky usedl řidič, který v ní po Praze vozil cestující od úplného počátku.
„S tramvajemi jsem začal jezdit v roce 1975, s těmihle konkrétními o jedenáct let později,“ říká řidič Vladislav Bureš, který s tramvají míří po stejné trase jako obvykle - tentokrát ale naposledy.
Symbolika je o to větší, že stejně jako KT8D5 i pana Bureše čeká odpočinek. Za měsíc odchází do důchodu. Při poslední cestě se mu vybavuje doba, kdy s vozem začínal jezdit.
„Lidé měli k sobě blíž, třeba zahrádkáři jezdili z chalupy nebo z chaty a nosili ovoce. Staré babičky nám zase dávaly koláčky a tak, bylo to velice časté.“
Tramvajový vůz zvaný Kachna už cestující v Praze neuvidí, jeho místo je teď v Muzeu MHD
Pan Bureš s "kačenou" projel až na Lehovec, kde se otočil a zamířil s ním do Muzea MHD ve Střešovicích. Tady se vůz stane součástí expozice.
Po obousměrném KT8D5 si ale asi Pražané stýskat nebudou. Hranatý typ nemají příliš v oblibě. Výtky směřují k uspořádání interiéru, úzkým dveřím a špatnému odvětrávání. V 80. letech byl ale stroj chápán jinak.
„Tahle tramvaj byla svým způsobem retro, protože na rozdíl od T3, které byly do té doby naprosto jediný typ tramvaje v Praze, byla tahle tramvaj úplně jiná. Tříčlánková, navíc to byla první pražská kloubová tramvaj. Z historie se vrátila kožená poutka a pak ten charakteristický budník, což je kostka s číslem tramvaje na kraji,“ popisuje technický ředitel Dopravního podniku Jan Šurovský.
Problém se vzájemným vyhnutím
Od 90. let jich po Praze jezdilo celkem 48. Postupem času se ale ukázalo, že stroje nejsou ideální pro vozový park metropole. Vozy byly příliš široké a v křižovatkách měly problém se vzájemně vyhnout.
„Tehdy došlo k rozmístění mnoha značek po Praze, že se nesmí potkávat KT spolu – a jsou určité uzly, jako třeba Národní divadlo, kde v obloucích zákaz potkávání pro tyhle velké tramvaje přetrvává.“
Široké tramvaje z metropole ale zcela nevymizí. Podle ředitele dopravního podniku Milana Křístka mohou cestující většinu z nich potkat v modernizované podobě.
„Poznají to na první pohled podle toho, že prostřední článek je nízkopodlažní – to znamená na přepravu hendikepovaných osob nebo maminek s kočárky. Naopak nepoznají to, že došlo k elektrizaci, jsou tam kamery vnitřní i vnější pro lepší manipulaci vozů řidičem.“
