Osvěta, nebo ukázka umučených disidentů. Komu patří těla z výstavy Body The Exhibition?
Výstava Body The Exhibition nabízí odkrytí všech tajemství lidského těla. Podle společnosti JVS, která výstavu do Prahy dovezla ze Spojených států, je nejdůležitější vzdělávací a osvětový rozměr celé akce. S tím však nesouhlasí stoupenci hnutí Falun Gong, kteří proti výstavě protestují už několik let. Vystavované orgány a těla totiž mohly podle nich patřit disidentům umučeným v čínských věznicích.
Výstava nabízí odkrytí všech tajemství lidského těla a dle reklamy je skvělým tipem na školní výlet. „Skupinu deseti dětí provede celou výstavou medik. Opravdu to není děsivé, nikoho nestrašíme,“ říká Květa Havelková, marketingová manažerka společnosti JVS.
V Praze jsou opět k vidění skutečná lidská těla konzervovaná metodou takzvané plastinace. Výstava Body - The Exhibition prezentuje vzorky tkání i mrtvé celotělové exponáty. Je přijatelné vydělávat na mrtvých bytostech s odkazem na vzdělávací účely?
V pražských Holešovicích je k vidění 23 plastinovaných těl a celá řada jejich částí nebo orgánů. Na návštěvníky čekají jednotlivé tělní soustavy (oběhová, dýchací, pohlavní apod.) a ukázky vybraných nemocí. Třeba rakovina prostaty či prsu.
K dispozici budou medici ze tří pražských lékařských fakult. Podle Květy Havelkové je výstava v souladu s českými zákony a americká firma Imagine Exhibitions získala těla rovněž zákonným způsobem.
Falun Gong (nebo také Falun Dafa) je čínská technika cvičení a kultivace člověka navazující na buddhismus. Zahrnuje morální systém postavený na soucitu, pravdivosti a snášenlivosti. Falun Gong založil Li Chung-č (Li Hongzhi). V roce 1999 odhadla Komunistická strana Číny počet jeho následovníků na 70 milionů. Prezident Ťiang Ce-min nařídil represi a od té doby je hnutí zakázáno, praktikující jsou pronásledováni, zatýkáni, vězněni a mučeni. Část těch, kterým se podařilo uprchnout do diaspory, kritizuje čínský komunistický režim a volá po nápravě.
Kateřina Kudláčková už přes deset let cvičí Falun Gong a spolu s dalšími praktikujícími proti výstavám „bodies“ protestuje. Těla podle ní pocházejí z Číny a mohla patřit i tamním vězňům svědomí. „Jednu dobu se dokonce vystavovatelé pokoušeli odoperovat základní rysy z mrtvých těl, aby na lidi nepůsobili asijsky.“
Certifikáty k expozici však společnost JVS neukáže. „Jsou součástí obchodního tajemství,“ tvrdí Havelková. „Firma Imagine Exhibitions má doklady o tom, komu těla patřila, protože to bylo součástí výstavy, když je kupovali. Nám jako pronajímatelům jednotlivá jména nedávají, je to součástí lékařského tajemství.“
Chránit identitu? Absurdní!
Debata o původu těl se vede přes deset let, od zveřejnění první vyšetřovací zprávy Krvavá sklizeň (Bloody Harvest) o nedobrovolném odebírání orgánů lidem z Falun Gongu. Reagovaly parlamenty několika zemí, Izrael transplantační turistiku do Číny zcela zakázal. Jak to souvisí s výstavou? V Číně, která ročně popraví více lidí než zbytek světa dohromady, je několik desítek plastinačních továren.
Metodu plastinace si nechal patentovat německý patolog Gunther von Hagens. Ke svému podnikání v čínské provincii Liao-ning si přizval doktora Sueje Chung Ťina z univerzitní nemocnice v Telienu. Ten po rozchodu s Hagensem přiznal, že většina těl pochází od čínského Úřadu veřejné bezpečnosti, že tedy šlo o lidi vězněné. Suej svá těla prodal do Spojených států, kde však expozice čelily kritice lidskoprávních aktivistů.
Pořadatelé přišli s argumentem, že všechna těla byla dobrovolně darována, ale smlouvy, resp. souhlasy, podle Kateřiny Kudláčkové nikdo nikdy neviděl.
Americká firma Premier Exhibitions pak v roce 2014 uvedla, že dotyční sice žili v Číně, ale zemřeli přirozenou smrtí a většinu těl si jen nikdo nevyzvedl. „Nic nenasvědčuje tomu, že by šlo o čínské vězně,“ říká Květa Havelková. Komu těla patřila, zůstává nejasné.
Krvavá sklizeň (Bloody Harvest) je zpráva o obviněních z nedobrovolného odebírání orgánů praktikujícím Falun Gong v Číně. Sestavili ji a v roce 2006 publikovali dva Kanaďané – právník David Matas a politik David Kilgour. Od léta 2016 je na internetu veřejně dostupná aktualizovaná verze. Současně se šetření věnuje i novinář Ethan Gutmann, autor knihy Jatka (česky vyšlo v roce 2015), který si bere na mušku také plastinační průmysl. Shromážděné indicie i důkazy staví čínský obchod s mrtvými provázaný s tamním vězeňským systémem do zcela nepřijatelného světla z hlediska etiky i mezinárodního práva.
„My nebudeme novinářům ukazovat dokumenty, stejně jako se vy nedozvíte, kdo vám daroval ledvinu,“ míní Havelková ze společnosti JVS. Podle bioetika a filozofa Jana Payna jde o nesmyslné srovnání. „Tady nejde o léčebný postup, o záchranu života. Tady jde o byznys. Připomíná mi to nacisty a jejich stínítka z lidské kůže. Chtít chránit identitu, komu kůže patřila, je absurdní,“ říká.
Trestní oznámení podaná na podobné výstavy v minulosti česká policie vždy odložila. O tom, pod kterou normu výstava spadá, zda pod zákon o pohřebnictví či zákon o zdravotních službách, nepanuje shoda.
Zatímco zdravotní normy vyžadují informované souhlasy, současné znění zákona o pohřebnictví řeší výstavu těl jen v rámci smutečních obřadů do sedmi dnů po úmrtí. Až novela této normy, která je nyní ve sněmovně, obdobné expozice zakáže, pokud jejich pořadatelé nedoloží informované souhlasy dárců mrtvých těl.
Text vznikl z pořadu Zaostřeno Českého rozhlasu Plus.
