U prezidentské kampaně chybí limity pro sponzory. 'Musí tu fungovat veřejná kontrola,' říká politolog
Zatímco politické strany a hnutí se musí zejména před sněmovními volbami vypořádat s třímilionovým limitem pro dary, pro prezidentskou kampaň toto omezení neplatí. Uchazečům o post hlavy státu tak může celou kampaň ve výši až 50 milionů korun zaplatit jediný sponzor.
Když se změna volebních zákonů loni řešila, šlo hlavně o to pročistit financování politických stran a hnutí a jejich předvolebních kampaní. Zavedla se proto nová pravidla (platná od letošního roku), které legislativci ukotvili v zákoně o sdružování v politických stranách a o volbách do parlamentu.
Kampaň odstartovala, pro zájemce o Hrad platí nová pravidla. Na co si musejí dát pozor?
Číst článek
Úprava financování volební kampaně se tehdy promítla také v zákoně o volbě prezidenta. Jelikož limit omezující výdaje na kampaň do výše 40 milionů korun platil už v roce 2013, tedy v době první přímé volby prezidenta, zavedly se nově hlavně povinnosti vůči novému Úřadu pro dohled nad hospodařením politických stran a hnutí a zpřísnily se sankce za porušení pravidel kampaně.
Chyběla však obdoba k novele zákona o stranách, který by zaváděla strop pro dárce. Podle ministerstva vnitra, které změny volebních zákonů předkládalo, nebylo zastropování sponzorských příspěvků v případě prezidentské kampaně od začátku na stole.
„V rámci této novely to nebylo při volbě prezidenta navrhováno,“ uvedla Klára Pěknicová z tiskového oddělení resortu.
Řešily se hlavně strany, ne prezident
S tím ale nesouhlasí pirát Vít Šimral, kandidát v říjnových volbách do sněmovny, který se angažuje v projektu Rekonstrukce státu. Podle něho k tomu nebyla politická vůle. „Prezidentskou kampaň nikdo moc neřešil, šlo hlavně o kontrolu politických stran,“ popsal.
„Rekonstrukce státu ale argumentovala, že by se mělo omezit spektrum dárců i na prezidentskou kampaň, ale žádná ze stran to nebyla ochotná otevřít, aby nepadl křehký konsenzus, kterého dosáhly nad novelou volebních zákonů a zákona o sdružování v politických stranách,“ doplnil Šimral.
Pravidla prezidentské kampaně
Všichni uchazeči o Hrad musí mít zřízený volební účet, na který přijímají dary od sponzorů a hradí z něho náklady na předvolební kampaň. Utratit mohou před prvním kolem volby za kampaň maximálně 40 milionů korun, před druhým kolem pak mohou vynaložit dalších 10 milionů. Veškeré dary od sponzorů i bezúplatná plnění se musejí promítnout na transparentním účtu kandidátů, a to nejpozději tři dny před volbou hlavy státu (například v případě Miloše Zemana dodnes není vyjasněné, kdo jeho kampaň financoval). Nejpozději tři měsíce po volbách pak musí kandidát zveřejnit souhrnnou zprávu o financování své kampaně.
Podle politologa Kamila Švece z Univerzity Karlovy chybějící limity v prezidentské kampani mohou být rizikové. Klade proto důraz na veřejnou kontrolu. „Vzhledem k tomu, jakým způsobem mohou dárci do kampaně vstupovat a jak si pak mohou kandidáty zavazovat, to není ideální stav. Z tohoto pohledu je proto důležité, aby fungovala veřejná kontrola přes transparentní účty,“ uvedl.
„Myslím ale, že to povede hlavně k tomu, že si některý z kandidátů zaplatí kampaň sám,“ pokračoval Švec. To už avizoval podnikatel a skladatel Michal Horáček – loni při ohlášení kandidatury oznámil, že si náklady na kampaň uhradí z vlastních zdrojů.
I tak by se však podle Švece mohla legislativa v tomto ohledu upravit: „Předpokládám, že obecně bude financování politických kampaní procházet drobnými úpravami. V případě prezidentské kampaně to máme sice už podruhé, ale u stran kandidujících do sněmovny je to poprvé a teprve teď se ukazuje, jak funguje úřad pro dohled nad stranami. Navíc se ukázalo, že existují kličky, jak pravidla kampaně obejít.“
