Albíni v Zambii nevycházejí z domu. I jejich matky jsou považovány za prokleté, popisuje antropoložka
Na odlišnost v podobě bílé kůže pohlíží různé kultury Afriky jinak. Zatímco v beninském voodoo albíni představují posvátno, v Zambii jsou pro domnělou magickou sílu loveni. „Představa o tom, že albín je duch, že albín je špatný, že neumírá, ale ztrácí se, nebo že je albinismus nakažlivý – to jsou věci, které se předávají v rodinách i víceméně ve školách,“ vysvětluje v pořadu Host Lucie Výborné antropoložka Kateřina Mildnerová.
Pověra je taková, že když budu mít část těla albína, tak si pomohu od špatných duchů, špatného osudu a pomohu si k větší prosperitě?
Je to trošku složitější. Právě na posledním výjezdu jsem se snažila jít více do hloubky, dělat rozhovory s tanzanskými tradičními léčiteli, abych pochopila, jak přesně vnímají části těl albínů a jak je používají. Ukázalo se, že se nejedná o žádné amulety: velice často se jedná o využívání kostí, které, jak věří, obsahují speciální spirituální sílu.
Voodoo vnímá svět jako spirituálně prostoupený duchy a předky. Věštění je součástí každodennosti, přibližuje duchovní svět Beninu antropoložka Kateřina Mildnerová
Z kostí se potom vyrábí magické předměty, které se oživují duší zabitého albína. Vznikají z toho jakoby duchovní kreatury, madžiny, které se potom vysílají různým způsobem, aby naplnily úkol, který mají: ať už přinést peníze nebo přinést úspěch ve volbách.
Jaké strategie lidé s albinismem volí, aby nedošlo k jejich mrzačení, únosům anebo dokonce i k rituálním vraždám?
Problém je takový, že v některých částech Zambie, které jsem měla možnost navštívit – východní provincie anebo provincie na hranicích – je hrozně nízké povědomí o tom, jaké nebezpečí albínům hrozí. Vůbec neví, že se mají chránit a volit nějaké strategie.
Nejčastější je sociální izolace. Ti lidé nevychází z domu, snaží se držet v bezpečí, takže ani moc necestují, což je problém, když si potřebují vyzvednout například opalovací krémy, které jsou zdarma, ať už je distribuuje stát nebo neziskové organizace. Oni se bojí vydat na cestu do středu města, protože jim hrozí nebezpečí.
Vnímání odlišnosti
Pracuje na projektu Born Different, ve kterém se zabýváte albinismem a tím, jak části těl afrických albínů slouží k výrobě magických amuletů. Jak jste na toto téma narazila?
Byla to víceméně shoda událostí. V Zambii jsem zkoumala, jak tradiční léčitelé vnímají pandemii covidu-19 a dozvěděla jsem se, že viní z této nemoci albíny. Postupně jsem se začala více zajímat o to, jak jsou albíni v Zambii vnímání, jak jsou diskriminovaní a stigmatizovaní.
A pak jsem potkala kolegu, mosambického fotoreportéra Antonia Cossu, který fotil albíny v Mosambiku. Naše setkání dalo základ projektu Born different, který jsme společně založili a na kterém třetím rokem pracujeme.
Vy jste se s albíny a jejich rodinami setkala. Co jste viděla, koho jste potkala?
Původní výzkum začínal v Lusace, hlavním městě Zambie, kde jsme díky neziskovým organizacím měli možnost proniknout přímo do míst, kde albíni žijí nebo kde jsou nejvíc koncentrovaní. Co jsem viděla, pro mě bylo velice skličující a zdrcující, protože většina rodin žila v opravdu extrémní chudobě.
3:32
Slávu středověké africké říše Wagadu zastavila Sahara. Její arabské jméno si přisvojila Ghana
Číst článek
Matky, které porodí dítě s albinismem, jsou okamžitě společností považovány za prokleté, manželé je opustí a upadnou do kruhu chudoby, ze které je těžké se vymanit.
Tím, jak jsou svobodné matky, nemají příliš možností, jak si vydělat, protože neustále musí dohlížet na své dítě, které může být uneseno, zabito nebo nějakým způsobem rituálně napadeno. Ty příběhy byly velice smutné.
Když jsme se posunuli dále do východní provincie, kde je realita ještě drsnější, protože jsou tam časté hony na albíny a největší počet rituálních vražd, bylo pro nás velmi náročné se s rodinami setkávat, aniž bychom jim nabídli nějakou formu pomoci.
Proč působí jinakost tolik jako červený hadr? Teď se nemusíme bavit jen o albínech v Africe.
Samozřejmě je to spojené s celým komplexem kulturních představ, víry a různých předsudků, které lidé o albínech mají a které jsou založené právě na vizuální jinakosti. Tyto kulturní představy je strašně těžké vykořenit, protože jdou paralelně i ze vzdělávání.
Představa o tom, že albín je duch, že albín je špatný, že neumírá, ale ztrácí se, nebo že je albinismus nakažlivý – to jsou věci, které se předávají jak v rodinách, tak víceméně i ve školách. Takže lidé v tom vyrůstají a věří tomu.
‚Neskutečně těžký úkol‘
Když jste studovala africkou magii a čarodějnictví, jak složité je zajít za nějakým léčitelem, čarodějem a nechat si vysvětlit, na co části albína nebo jeho kosti potřebuje?
To je neskutečně těžký úkol, o který se snažím v podstatě tři roky. Teď jsem byla úspěšná v tom, že se mi konečně podařilo potkat pravého léčitele z Tanzanie, protože zambijští léčitelé vůbec tyto rituály neprovádějí, ani o nich nemají příliš mnoho znalostí.
A dozvědět se konečně odpověď na otázku, jak a proč se tyto části těl využívají. Většina z léčitelů vám řekne, že o tom nic neví, že je to za hranou jejich etiky léčení, takže se před vámi kryjí a žádné informace vám nepodají. Bylo hodně náročné zjistit, co s tím vůbec provádějí.
,Tradice hraje obrovskou roli, přesvědčujeme je o opaku.‘ V Zambii se chlapci učí o rovnosti žen a mužů
Číst článek
V Tanzánii vám stačil s čarodějem rozhovor, nebo jste se dívala i na to, jakým způsobem ty předměty používají?
Samozřejmě, že ne, to už je potom i za hranou etiky antropologického výzkumu, protože se jedná o části lidí. Dělala jsem hloubkový tříhodinový rozhovor, kde jsem se ptala na různé podrobnosti a odcházela jsem z chýše léčitele spokojená, že jsem odpovědi na otázky našla.
Vy jste si pro své výjezdy za albinismem v Africe vybrala nejen Zambii, o které jsme mluvily, ale také Benin – což jsou země, jak jsem pochopila, v přístupu diametrálně odlišné.
Ano, je to tak. Zatímco v Zambii jsou lidé s albinismem často diskriminovaní, stigmatizovaní, vraždění a unášení, v Beninu naopak považují albíny za posvátné: v podstatě materializací nebo nematerializací stvořitelského božstva.
Je tam celá řada chrámů, kde albíni pobývají a skrze náboženství jsou integrovaní. To bylo zajímavé zjištění: pro mě jako antropoložku je fascinující vidět, jaké různé sociální přístupy k albinismu v Africe můžeme najít. Není to tedy jen v Beninu, ale i v Kamerunu a v dalších západoafrických zemích.
Jak uchopuje svět náboženský systém voodoo a kolem jakých rituálů organizuje duchovní život svých vyznavačů? Poslechněte si celý rozhovor s antropoložkou Kateřinou Mildnerovou ze záznamu v úvodu článku.
