Divoká 90. léta: uniformní šeď sídlišť vystřídal barevný kýč na zelené louce
K dědictví devadesátých let neodmyslitelně patří i jakýsi nový architektonický sloh, který dnes s nadsázkou označujeme jako „podnikatelské baroko“.
Období šedých, uniformních panelákových sídlišť naopak po roce 1989 vystřídala výstavba přebujelých kýčovitých domků „na zelené louce“. Jejich investory byli novodobí byznysmeni, kteří tyto domy chápali jako známku svého úspěchu. Dali tak vzniknout nevkusným stavbám, plným věžiček, balustrád, kovových plůtků a sádrových lvíčků.
Pro „podnikatelské baroko“ je typická touha po luxusu a snaha ohromit. Proto si také jeho tvůrci oblíbili historizující formy, které ale se skutečným barokem nebo jiným historickým slohem nemají vůbec nic společného.
Svobodná a divoká 90. léta
Ukázka je z knihy Svobodná a divoká 90. léta, která se věnuje nejrůznějším aspektům 90. let od politiky přes popkulturu a každodennost až po sport. Knihu si můžete objednat v Radiotéce Českého rozhlasu.
Profese architekta v období komunismu v lecčems degradovala a podobně s ní nakládali i polistopadoví podnikatelé. Výsledkem byly nesourodé a rádoby honosné stavby, které míchaly dohromady různé styly a tvary.
A jaká je situace dnes? „Podnikatelské baroko“ jako módní prvek ve stavebnictví bezpochyby vymizelo. To ale neznamená, že se někteří majitelé nových domů nenechají tu a tam pro nějakou kovanou lucerničku nebo kašnu na své zahradě nadchnout.
Předimenzované vily z devadesátých let ale v současnosti trpí: kvůli drahému provozu se z nich lidé vystěhovávají a noví zájemci o ně nejsou.
