Divoká 90. léta: Tančící dům zabodoval až v Americe, i když v Praze vadil
Tančící dům stojí odvážně zasazený mezi historickými domy Rašínova nábřeží v Praze. Originální dílo představili architekti veřejnosti 20. června 1996, v době vrcholícího porevolučního nadšení. Jeho autory jsou Čech chorvatského původu Vlado Milunić a světově uznávaný architekt Frank Gehry, který pomohl záměr uskutečnit. Interiérům se věnovala Eva Jiřičná, architektka úspěšná především v zahraničí.
První myšlenka na dům na rohu Jiráskova náměstí se ale zrodila už o deset let dřív, při setkání Vlada Miluniće s Václavem Havlem.
Ten chtěl v místě vytvořit kulturní centrum. Milunić si přál, aby nový dům vyjadřoval stav společnosti, která se z totalitní strnulosti dává do pohybu. Proto má budova vzadu statickou kamennou věž a v popředí věž dynamickou skleněnou.
Obě části, připomínající postavy tanečníků Freda Astaira a Ginger Rogersové, nakonec daly stavbě druhé jméno.
Ukázka je z knihy Svobodná a divoká 90. léta, která se věnuje nejrůznějším aspektům 90. let od politiky přes popkulturu a každodennost až po sport. Knihu si můžete objednat v Radiotéce Českého rozhlasu.
Podle Miluniće je také Tančící dům první stavbou na světě, jejíž dokumentace je vypracovaná v 3D počítačovém programu.
Už na konci roku 1996 získal Tančící dům v anketě amerického týdeníku Time nejvyšší ocenění v kategorii designu. V Čechách ovšem zpočátku vyvolával velmi rozporuplné reakce. Mnozí považovali jeho zasazení mezi historické domy za nevhodné. V současnosti ovšem převažuje kladný pohled a dům patří k nejvyhledávanějším turistickým cílům hlavního města.
Oproti původnímu nápadu na kulturní centrum se stal Tančící dům kancelářskou budovou. Až nový vlastník chtěl tento stav změnit a zpřístupnit alespoň část vnitřních prostor veřejnosti. V budově funguje galerie a v 7. patře bar s jedinečnou vyhlídkou na Prahu.
