Co se při vnímání člověka nedá pojmenovat? Co se těžko dává do slov?
To, co jde pojmenovat, se snažíme pojmenovat vědecky a prokazatelně, snažíme se vědu exaktně orientovat do této oblasti. Pak je tam něco, co je těžko i pro mě vysvětlitelného, a to je určitý pocit, empatie, vnitřní napětí, které vám najednou nesouhlasí s tím, co znáte.

Přehrát

00:00 / 00:00

Ve vesmíru jsme mravenci a naše znalosti jsou omezené. V mozku máme obrovské množství nevysvětlitelných funkcí, říká Pavel Kolář

Je to něco, co na vás někdo vyzařuje a vy to nedokážete pořádně pojmenovat, nedokážete říct, co to je.

Šestý smysl mi říká, že by bylo dobré ještě něco dovyšetřit, rozlousknout, ale ne vždy se vám to podaří. Medicína a člověk jsou natolik komplikovaní, že to vnímáte pocitem, ale zatím nemáme prostředky, jak to pojmenovat.

Hlavní postava románu Josef jezdí na vodu. S vodou a její sílou jste si dokázal dobře poradit. Jste vodák?
Josef je vodák, je to součást románu. A voda představuje trošku filozofii – řeku sjet znamená zdolat spousta překážek, peřejí, jezů, špatného počasí. Aby člověk sjel vodu a mělo to smysl, musí překonávat překážky, a tak je to i v životě.

Překážky a břemena vám život nastavuje a pro smysl života je důležité překážky překonávat. Když sjíždíte vodu, tak tam většinou nejste sám, musíte myslet na druhé, a i když cestu nedokončíte, má stejně smysl – pro druhého musíte mít nějakou oběť, co věnujete pro přežití druhého. Je to něco, co s vodou velmi souvisí.

A třetí je to, že když chcete jít do vody, tak řeku nemůžete obcházet a naskočit tam na poslední chvíli, je to součást celoživotního smyslu. Je to symbolika a vyústění toho, co chtěla kniha trošku říct, i když v některých fázích se může zdát i kontroverzní z pohledu otázky víry.

Je to záměrné, aby si lidi uvědomili vztah mezi dvěma institucemi – dogma, víra a bůh. Je to kniha, která chce příběhem sdělit nějako symboliku a filozofii.

Minulé životy

Josef a jeho femme fatale procházejí minulými životy. Vsadil jste na silné karty – Hitlera, inkvizici, Ježíše, Alexandra Velikého a jakousi vlastní intepretaci všech příběhů. Co vás na tom přitahovalo?
Většina příběhů je reálných. Příběh Hitlera je láska s Marionette, kterou měl v době první světové války, dokonce se říká, že s ní měl dítě, které proti Hitlerovi bojovalo. Je to příběh, který lidé neznají, ale je silný a do určité míry je to možnost snu, co by se stalo, kdyby Hitler byl zabit, jak by se dějiny odvíjely.

I období Alexandra Velikého ukazuje na význam osobností v naší historii a v tom, kam by dějiny vedly, kdyby neexistovaly tyto postavy a historická období.

Jak si minulé životy vykládáte vy?
Je to tajemství, těžko to člověk může definovat, a tady je prostor pro tajemství a pro víru, člověk nikdy nebude mít hmatatelného Ježíše, nikdy nebude mít hmatatelnou jistotu, víra tady vždy bude.

A tam je i to téma, které mě hodně zajímá – míra a hranice našeho poznání, a kde je prostor, kdy musíme mít víru, kdy musíme dát prostor pro tajemství.

Důležité je, aby byly tyto strany vyvážené, aby neexistovalo to, že jen to, co je hmatné, co znám, co je poznatelné mými smysly a matematikou, fyzikou, tak je pravda. Ale za tím je pořád tajemství, ve vesmíru jsme mravenci a naše znalosti jsou omezené.

Když se podíváme na funkci mozku, tak je tam pořád obrovské množství nevysvětlitelných funkcí. Takže to, jestli je život po životě nebo jak to bylo v minulosti, je vírou. Kdyby to tak nebylo, tak by se Bůh stal faktem.

Co je to poznání? A o čem vypráví kniha Řeka pod hladinou? Poslechněte si celý rozhovor v audiu v úvodu článku.

Lucie Výborná, prh Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít