Děti nevidí, že ten druhý je ‚postiženej‘, dokud jim to neřeknou dospělí, upozorňuje odbornice
Ačkoliv zákon, který měl v českých školách podpořit systém opatření pro inkluzi, platí od roku 2016, stále záleží především na rodičích a škole, jak to s konkrétním žákem dopadne. „Některé školy tento systém nevítají. Mají předsudečné přístupy a obavy z toho, jak to bude v praxi fungovat,“ upozorňuje v podcastu Reparát Českého rozhlasu Plus Lenka Hečková z organizace Society for All.
Představa inkluzivního vzdělávání v Česku je, že v jedné třídě spolu sedí děti, které mají různé vzdělávací potřeby, schopnosti a dovednosti, jak si látku osvojují stejným tempem. Je to tak?
Náš model inkluze opravdu stojí na tom, že bychom měli zohledňovat individuální potřeby každého dítěte. Jde o individualizaci, práci se zpětnou vazbou, učení se venku, hrou a zážitkem. Pak to funguje lépe než ve školách, kde k tomu pedagogové přistupují tak, že všichni všechno zvládají ve stejný čas, stejným tempem, stejným způsobem. To moc nefunguje.
Každý z nás, kdo má dvě a víc dětí, ví, že každé je jiné. A co teprve ve smíšené třídě, kde je třeba 30 dětí, z toho deset má speciální potřeby. Tenhle zastaralý model nemůže fungovat pro všechny.
Když mluvíme o inkluzi z pohledu rodičů, tak co jejich optikou chybí školám?
Některé školy tento systém nevítají. Je to často spíš o nastavení než o nedostatečné podpoře škol. Mají předsudečné přístupy a obavy z toho, jak to bude v praxi fungovat.
Je pravda, že školy jsou opravdu velmi zatížené, vzdělávají velmi pestré kolektivy, po covidové uzavírce narostly duševní obtíže dětí, máme tady řadu ukrajinských uprchlíků, takže opět jsou to děti se speciálními potřebami. Zátěž pro pedagogy je vysoká.
Z mého pohledu by potřebovali odbornou podporu, aby se mohli obracet přímo na školní poradenské pracoviště, kde by měli psychologa, speciálního pedagoga, sociálního pracovníka, který by měl přesah do rodiny. Mohly by fungovat týmy duševního zdraví, ve větší míře asistenti pedagoga anebo druhý učitel. Možnosti jsou.
Pomáhá i diferenciace. Pedagog připraví dvě varianty obtížnosti úkolu a dítě si samo vybere, na co má. Všichni pak zažijí úspěch.
26:49
Influencer Pražák: Vyhoření učitelů je problém. Když jim není dobře, není dobrá ani práce s dětmi
Číst článek
Jaké jsou hlavní přínosy inkluzivního vzdělávání?
Děti díky tomu jsou a budou součástí běžné společnosti. V prostředí školky a prvního stupně funguje inkluze nejlépe, protože děti jsou otevřené a ještě nic neřeší. Až na druhém stupni se začnou vymezovat.
Malé děti, dokud jim někdo z nás dospělých neřekne „hele, ten je postiženej, ten má nějaký hendikep, ten je špatnej nebo méněcenej“, tak to prostě nevidí.
Dětem se speciálními potřebami to pomůže se lépe začlenit do toho normálního života. Speciální bublina je přeci jenom izoluje a už je to pro ně těžší.
Ze zahraničních studií vyplývá, že společné vzdělávání nemá vliv na kognitivní výsledky většinových žáků, ale naopak silně rozvíjí jejich socioemoční dovednosti.
Pak jsou ale děti, které mají poruchy chování a projevuje se to tak, že jsou agresivní. Jak z vaší zkušenosti takové situace řešit?
Poruchy chování jsou pedagogicky nejnáročnější situace. Chápu rodiče, že tyto obavy mají. Každý rodič chrání svoje dítě a chce pro něj to nejlepší.
Pedagog by měl buď ve škole, nebo ve svém regionu znát síť služeb, kam se může obrátit a pomoci dítěti situaci řešit. Dají se svolat interaktivní případové konference, kdy všichni aktéři společně řeší, co udělat pro to, aby se ta situace vylepšila.
21:38
Nedokončování škol stojí Česko miliardy, je třeba snížit neúspěšnost studentů, upozorňuje Prokop
Číst článek
Je spousta možností, jak náročné chování zvrátit, jak dítě podpořit, aby nebylo agresivní, aby nikomu neubližovalo, protože to nechce většinou ani ono samo.
Agrese bývá důsledkem hlubšího traumatu nebo velmi špatné zkušenosti v rodině. Bývá tam spouštěč a když se ho podaří společně s odborníkem identifikovat, tak se může to náročné chování úplně anulovat nebo velmi zmírnit.
Celý díl podcastu Reparát si můžete poslechnout v audiu v úvodu článku. Kromě Lenky Hečkové v něm svůj pohled přidá ředitelka Spoluškoly Iva Janská. Jak zdlouhavé může být hledání školy, doplňuje ze své zkušenosti matka Veronika, jejíž syn má Aspergerův syndrom, a Henryk se zrakovým postižením.
