Městským zastupitelem ve 20 letech. ‚Brzký vstup do politiky bych si dnes rozmyslel,‘ říká Matěj Kaj Voňka
Už v 18 letech se „vrhl“ do politiky. Dnes 20letý Matěj Kaj Voňka (STAN) dělá při studiu na fakultě veřejných politik v Opavě městského zastupitele v Hostinném. „Okolí vás začne chápat jinak, najednou jste známější, lidé se na vás obrací s různými podněty a vy se snažíte je nezklamat. Ne vždy jim však můžete vyhovět, a to je věc, se kterou dost bojuji,“ říká v seriálu Českého rozhlasu Narozeni do svobody o inspirativních mladých lidech.
Co pro vás znamená svoboda?
Nad touto otázkou přemýšlím dost často. Já vlastně nemám žádnou svou definici svobody, protože nemám srovnání, nikdy jsem v nesvobodě nežil. Ale pokud bych měl odpovědět na to, co se mi jako první vybaví, když se řekne svoboda, tak to nejspíš bude možnost cestovat, setkávat se a otevřeně říkat, co si člověk myslí, a to beze strachu, jaké to bude mít následky.
Proč jste se rozhodl začít dělat něco „navíc“? Co vás vedlo k tomu, že jste se aktivně zapojil do komunitního života kolem vás?
Prvotním impulzem byla určitě moje střední škola. Studoval jsem totiž v malém městě v Podkrkonoší, na Krkonošském gymnáziu a SOŠ, kde jsem byl předsedou tamního studentského parlamentu a ten byl bezesporu kolébkou něčeho „navíc“. Nejprve to začalo aktivitami ve škole, později se přidaly ty mimoškolní, a některé dokonce s krajským přesahem.
Největší zlom určitě nastal v souvislosti s komunální politikou, kdy jsem se stal v 18 letech nejmladším zastupitelem v Královéhradeckém kraji. Být politikem, i když v malém městě jako je Hostinné, vám do jisté míry změní život.
Baví mě inspirovat děti. Necháváme je samostatně se rozvíjet, říká vedoucí hasičských kroužků
Číst článek
Okolí vás začne chápat jinak, najednou jste známější, lidé se na vás obrací s různými podněty a vy se snažíte je nezklamat. Ne vždy jim však můžete vyhovět, a to je věc, se kterou dost bojuji – nemůžete se zavděčit všem a ne všechny nápady jdou realizovat.
S dnešními zkušenostmi bych si určitě více rozmyslel, zda se do politiky znovu bezhlavě vrhnu jako tenkrát. Na druhé straně samozřejmě vím, že je to zkušenost, která se nemusí opakovat. Jsem si vědom, že každý neúspěch mě formuje a dává mi jedinečné příležitosti k tomu zdokonalovat se.
Poslední dva roky studuji na fakultě veřejných politik v Opavě a musím přiznat, že Opava je úplně jiný svět – velké město, více příležitostí. Na univerzitě vedu více než dvacetičlenné studentské uskupení, které si klade za cíl obohacovat nejen život na univerzitě, ale i široké opavské veřejnosti. Organizujeme akce, které baví a zároveň mohou být i poučné.
Energie z cestování vlakem
Co vás motivuje a baví? Co vám dodává energii ve všem pokračovat?
Mám jeden osobní příběh, na který si budu pamatovat zřejmě do konce života, a vždy, když mi dochází energie, tak po něm ve své hlavě zapátrám a nechám se jím naplnit. Bylo to v souvislosti s vypuknutím války na Ukrajině.
Na střední škole jsme během několika dní připravili centrum pro uprchlíky, kde jsme nabízeli humanitární pomoc, zprostředkovávali ubytování a nakonec jsme otevřeli i odpolední třídu s výukou českého jazyka. No a jednou po výuce mě maminka se synem a babičkou pozvali na večeři.
To pro mě bylo něco neuvěřitelného. Chápejte, oni utíkali před válkou, do cizí země, bez vědomí, zda budou mít kde spát a co jíst, a tito lidé uvařili typické ukrajinské jídlo a pozvali mě ke svému stolu. Na to nikdy nezapomenu, úplně mě to dojalo. Toto jsou okamžiky, kvůli kterým stojí za to dělat něco navíc.
Energii mi taky dodává cestování vlakem, jsem schopný za týden ujet i více než 3000 kilometrů. Dnešní cestování vlakem je velmi komfortní, člověk najde ve vlaku vše, co potřebuje k životu, od skvělého jídla až po soukromý pokojíček na kolečkách.
Výhradně cestuji na palubách vlaků Českých drah a už jsem se s nimi svezl do několika destinací. Je to pro mě svým způsobem balzám na nervy, když člověk jen tak pozoruje ubíhající krajinu za oknem.
Co je nejtěžší na tom být takhle mladým politikem?
Mladým lidem se bohužel velmi často křivdí a nevěří, a to především kvůli věku. Sám jsem se několikrát setkal s názorem, že jsem příliš mladý na to, co dělám. V momentě, kdy jste terčem urážek, si pak velmi silně uvědomíte, že dělat něco proaktivního stojí opravdu mnoho energie a úsilí, které byste mohl vložit jinam.
Dnešní společnost je úplně jinde než před 35 lety, hodně se toho změnilo. Chtěl bych vyslat signál všem, kteří si jdou za svými sny a o něco se snaží, ať neklesají na mysli a nenechají se zrazovat okolím.
‚Stížnosti se vymstí‘
Co je podle vás dnes ta největší hrozba?
Domnívám se, že si v České republice žijeme nad poměry, a přitom si neustále na něco stěžujeme. A to se nám může vymstít. V poslední době docela dost cestuji po východní Evropě a to, co vidím nedaleko za hranicemi naší země, není zdaleka tak pohodlné a pohodové bytí jako u nás.
Nejhorší případy končily smrtí. Škole šlo ale hlavně o pověst, popisují zakladatelé projektu proti šikaně
Číst článek
Strávil jsem také půl roku na slovenské univerzitě v Trnavě a tam jsem se asi poprvé setkal s hrozbou, tedy spíše s aktivním bojem proti nesvobodě. Pamatuji si, jak jsem v den vyhlášení výsledků prezidentských voleb seděl na studentském internátu s vrátným a napjatě jsme čekali, jak to dopadne. Oba jsme byli tenkrát přesvědčeni, že strach a zloba se na Slovensku nemůže rozpínat donekonečna a ejhle… náš kandidát nevyhrál.
Vidět projevy lásky ke své vlasti a přitom přemýšlet, jak dlouho to ještě vydržím a jestli se raději neodstěhuji někam, kde mi bude lépe, to je to, co mě neuvěřitelně zaskočilo a zabolelo. Nesmíme dovolit, aby lidé před státem utíkali pryč. Tento příklad chápu jako vztyčený prst – to, na co si my u nás máme dávat pozor.
Co naopak nejlepšího dnešní doba přináší?
Já jsem s dnešní dobou nadmíru spokojený, možností je nespočet. Můžeme se vzdělávat v oblastech, které nás zajímají, a pracovat na vysněných pozicích. Můžeme navštěvovat cizí země a poznávat nové kultury. K dispozici máme nepřeberné množství informací a spoustu věcí už za nás dokonce udělá umělá inteligence.
Jen bych byl nerad, abychom nakonec nekomunikovali už jen pomocí ní, chtěl bych, aby byly pro lidi pořád nejdůležitější skutečné vztahy. Aby si vážili své rodiny, svých blízkých a svých přátel. Žádná technologie totiž nenahradí pohlazení nebo objetí.
SERIÁL ČESKÉHO ROZHLASU NAROZENI DO SVOBODY
Je jim méně než 35 let, narodili se po pádu totality, do svobody. Český rozhlas a web iROZHLAS.cz přinášejí příběhy 35 inspirativních mladých lidí, kteří jsou aktivní, pro svoje okolí dělají „něco navíc“ nebo nezištně pomáhají.
Všechny vydané díly seriálu NALEZNETE ZDE.
