Aby lidé pochopili vědu, musí to být trochu show, míní vědci a zároveň herci z Úžasného divadla fyziky
Vědci z Úžasného divadla fyziky loni vydali knihu Úžasná fyzika u tebe doma, ještě letos chystají pokračování z prostředí chemie. Jejich hlavní doménou je ale divadlo. Proč se rozhodli popularizovat vědu právě jeho prostřednictvím? „Lidé si musí spojit to, že se něco dozvěděli, s hezkými a zábavnými vzpomínkami,“ vypráví o původní myšlence, která je k tvorbě přivedla, v rozhovoru na Colours of Ostrava.
Děláte Úžasné divadlo fyziky už sedmnáct let. Já jsem si vždycky o vědcích myslela, že jsou takoví inhibovaní, zalezlí, a na showmany bych je úplně netipovala.
Bára Mikulecká: Je to zvláštní, protože v zásadě téměř každý, kdo je u nás v ÚDiFu, tak je strašný introvert. Ale když vylezeme na to jeviště, tak z nás se stávají obrovští extroverti.
Testování často trvá dlouho. Občas člověk vyrobí pokus za pět minut a jindy nad tím tráví čtrnáct dní, říkají astrofyzička Bára Mikulecká a chemik Jiří Vlach z Úžasného divadla fyziky
Protože to tak milujete nebo protože tak potřebujete, abychom my, co jsme nedávali pozor nebo jsme neměli štěstí na dobrého učitele fyziky a chemie, pochopili, že věda je skvělá věc?
Jiří Vlach: Spíš právě to druhé. Myslím si, že aby to byla zábava, aby si lidé odnesli, že věda může být zajímavá, tak to musí být trochu show. Musí to být zábava, musí si spojit ty hezké zábavné vzpomínky s tím, že se něco nového dozvěděli.
Já jsem se dívala, že vy jste i publikačně docela činná parta. Vloni vyšla Úžasná fyzika u tebe doma. U mě taky je úžasná fyzika doma?
BM: Úplně všude. Úžasná fyzika je právě úplně všude. A to je na tom strašně krásné, že je všude kolem nás.
4:14
Stále hledáme novou fyziku. Pracovat s týmy z Česka je radost, říká šéfka CERNu
Číst článek
Aby z toho benefitovali i naši posluchači, kteří teď nemůžou být na Colours of Ostrava, budete předvádět pokusy, které jsou spíš akustické. Vezměte si s sebou všechny hračky, které máte. Z toho, co vidím, je to taková malá trubička, která vypadá jako brčko, nůžky, větší plastová trubka, okapová roura. Jirka má ještě hrníček a gumové rukavice, což mě drobně zneklidňuje, a Bára má nějaký plynový hořák.
BM: Je to tak. My jsme prostě vzali hudební nástroje ze všeho možného, jednak co najdete kolem sebe a jednak co najdete třeba v nějakém hobby marketu.
JV: Já začnu zlehka, nemusíte se ani nikam vypravovat, protože hudební nástroje se dají vyrobit z čehokoliv. Já mám v ruce hrníček, takový krásný, malovaný, a mám v ruce gumovou rukavici.
Můžete použít cokoliv gumového, ale já si myslím, že z dávných dob nám zbyla spousta gumových rukavic. A když tu gumovou rukavici přetáhnu přes ten hrníček a pořádně ji vypnu, tak z toho dostanu hudební nástroj, který zní asi takto.
Je to takový hodně hlasitý bubínek, ale vyrobit bubínek není těžké. Když bych vzal ten hrníček a bouchl vás do hlavy, taky uděláte asi nějaký zvuk.
Jak dopadne pokus s gumovými rukavicemi? A jak dlouho trvá vědcům z uskupení Úžasné divadlo fyziky, než vymyslí takový experiment? Poslechněte si celý rozhovor z Colours of Ostrava.
