Nad Ústím nad Labem lidé často ohrnují nos, Míša Valášková má ale svoje město ráda a rozhodla se o něj pečovat. Založila spolek Promyky, se kterým ve městě velebí veřejný prostor a organizuje akce. „Smířenost ústeckého typu může být nebezpečná, dobrovolnictví je pro mě ale jako dobrá čokoláda, jakmile jsem to zkusila, nemohla jsem přestat,“ popsala v rozhovoru v rámci cyklu Narozeni do svobody, který přináší příběhy mladých inspirativních lidí.

Narozeni do svobody Ústí nad Labem 7:00 15. prosince 2024 Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Co pro vás znamená svoboda?
Když se mluví o svobodě, vždy to úplně otočím. Svoboda není, že si můžeme zajít do hypermarketu, cestovat do téměř kterékoliv země a ani že můžeme studovat sedmnáct vysokých škol. Svoboda je pro mě hlavně povinností občana starat se o to, aby se žilo v rámci platných norem. Aby lidi mohli dýchat, říkat si co chtějí, ale zároveň jejich vyjádření měla nějaké hranice.

Za mě je strašně těžké definovat svobodu, protože si myslím, že pro spoustu lidí má význam bezhraničnosti, něčeho uvolněného, ale i svoboda má mít svoje bariéry a limity.

Proč jste se rozhodla Ústí nad Labem zvelebovat?
Jsou tam pro mě dvě roviny. Jedna rovina je mateřská, protože když se stanete rodičem, tak máte najednou větší prostor se pohybovat venku a i díky kočárku zjišťovat, jak moc jsou věci zanedbané, ať už jsou to chodníky, dětská hřiště nebo silnice. Říkáte si, že si nepřejete, aby v tom vaše dítě fungovalo, žilo, hrálo si a smálo se a aby mu zanedbanost přišla normální.

Devatenáctiletá Ester organizuje aktivity pro děti v Netunicích. ‚Pomáhání obměkčuje srdce,‘ říká

Číst článek

Druhá rovina je určitě obyčejně lidská, protože patřím mezi ten druh lidí, který se vždy staral o druhé a prostor okolo sebe, mám to tak od základní školy. Všímám si, že se nic moc nezměnilo. S věkem a zkušenostmi se ale profesionalizujete, a když zjistíte, že se do něčeho pustíte a změna nastane, tak se tím necháte ovlivnit.

Je to jako s čokoládou, že když si kousnete a zjistíte, že je fakt dobrá, tak chcete další čokošku. No a já to mám podobně. Tak jako někdo dělá sport, já dělám dobrovolnické aktivity, protože jsou to výzvy. Zároveň za tím vidím energii, práci a časem i výsledky, které neslouží jenom mně, ale i lidem okolo.

Co vás motivuje k tomu, že organizujete akce a pracujete na veřejném prostoru?
Lidé jsou společenský druh, rádi se potkávají, a aby se mohli potkávat, musí mít mezi sebou dobré vztahy, měli by se znát a zároveň se potkávat v místech, která jim dělají radost. A pak si myslím, že život může být daleko snazší, hezčí, lidštější. Všechno, co dělám, ať už je to s Promykami, v Uskupení ústeckých dobrodruhů nebo s dalšími lidmi, tak ukazuje, že to opravdu má pozitivní dopad na lidi a prostor kolem mě.

‚Ústecká spokojenost‘

Co je pro vás největší hrozba, kterou přináší dnešní doba v tom, co konkrétně děláte v Ústí nad Labem?
Je to určitě neochota, nezájem a možná i strach lidí obecně. Týká se to nejen úřadů, ale je to problém i potenciálních filantropů, sponzorů, kteří na Ústí nad Labem nahlíží příliš pesimisticky a věci dobrorázovitého charakteru zesměšňují.

Poté je nebezpečný pesimismus, neochota věci měnit, určitá rigidita lidí. Říká se tomu „ústecká spokojenost“, že často lidi, že frflají. Frflají na věci, které jim vadí, ale zároveň nejsou pro ně ochotní nic udělat. Smířenost ústeckého typu může být dost nebezpečná.

Co nejlepšího dnešní doba přináší do vašich aktivit?
Spoustu krásných věcí. To, že to vůbec můžeme dělat, protože kdybychom se vrátili o 40 let zpátky, tak nikdy nebude tolik občanských aktivit ve veřejném prostoru, jako je v současnosti, protože by to soudruzi nedovolili, nebo by to mělo socialistický charakter. Můžeme klepat na dveře úředníků, politiků, můžeme s nimi mluvit, můžeme měnit jejich postoje, když se zadaří. To mi přijde fantastické.

Mám porovnání s lidmi z východní Evropy, ze Srbska, z Maďarska a ti mi neustále ukazují, že se v České republice demokracii opravdu daří a že se nemusíme trápit už se sebemenším úředníkem a jeho neochotou a nezájmem, abychom dali hlavy, ruce, energii a prachy dohromady a něco udělali pro občany a okolí. 

Ana Vavanová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít