„Všechno začalo na Vánoce roku 2015, když jsem natáčela reportáž v jednom z domovů pro seniory. Zajímalo mě, jestli se stává, že by lidé donesli dárek pro seniora, jako se nosívají do dětských domovů,“ vzpomíná jihlavská redaktorka Českého rozhlasu Olga Štrejbarová.

„Ředitel domova se upřímně rozesmál a řekl, že to se opravdu nestává,“ dodává. O dalších Vánocích se to rozhodla změnit, zpočátku ale příliš velkou podporu okolí neměla.

„O nápad jsem se podělila s kamarádem v práci. Zeptala jsem se, jestli by koupil neznámému seniorovi dárek. Usmál se a řekl, že nápad je to pěkný, ale on by nic nekoupil. Je to ale cynik, takže mě to nemohlo odradit. Nicméně zaváhala jsem,“ přiznává Štrejbarová.

Dárci si seznamy rozebrali během několika minut

První byl strach z nezájmu domovů, ještě větší byly ale obavy z nezájmu lidí, kteří mají přání plnit. Přesto redaktorka jihlavského Českého rozhlasu poprosila krajský úřad o e-mailové adresy všech domovů pro seniory na Vysočině. Odpověděl pouze jeden, třebíčský.

Za čas se ale ozval další, tentokrát ze Ždírce. Sociální pracovnice obešly seniory, které už jejich příbuzní vytěsnili ze svého života, a ptali se jich, co by chtěli k Vánocům.

Jejich přání byla velmi skromná. Chtěli tepláky, papuče, knížky, předplatné časopisů nebo třeba víno a tabák. Na to všechno jim po zaplacení služeb, jídla a léků nezbývaly peníze nebo si pro to nemohli dojít.

„Měla jsem strašný strach, když jsem vyvěsila první seznam přání do facebookové skupiny, kterou jsem ten den založila a pozvala tam přátele. Strach, že si nikdo žádný dárek pro starouška nezamluví a já v seniorech zažehla naději a zklamu je," vzpomíná Štrejbarová.

První seznam o dvaceti přáních byl pryč do dvou hodin. „Další byl pryč do hodiny. Když domovy uviděly, že to funguje, začaly posílat svá přání a seznamy se vyprazdňovaly do pěti minut. Pak se situace otočila a lidé se ptali, kdy bude další seznam, že také chtějí splnit sen dědečkovi nebo babičce," doplňuje.

Vysněná jízda na motorce Harley

Největší zájem měli staří lidé o netradiční přání, tedy zážitková. Ať už šlo o jízdu na motorce Harley, výlet do muzea, cukrárny nebo divadla. Do zoologické zahrady tak vyrazil pan Zdeněk po čtyřiceti letech. Ujal se ho ochotný pracovník jihlavské zoo a ukázal mu i běžně nepřístupná místa. 

K projektu se přidávali další lidé. Organizovali malé sbírky dárků ve svých městech a nosili je do domovů pro seniory. Vlna byla tak obrovská, že z původní Vysočiny zaplavila celé Česko.

V Brně se například připojila základní škola, která si vzala na starost vyřizování došlých dárků a v domově je předávala i s koncertním představením. Propojily se tak dvě generace.

Kolik se ve výsledků podařilo obšťastnit lidí nemůže nikdo spočítat. Odhady jsou kolem 600 opuštěných seniorů. Mnohem více opuštěných seniorů by ale mělo dostat možnost znovu věřit na Ježíška, který léta nepřišel.

Někteří si s dárci stále dopisují

V Česku jsou tisíce seniorů, kteří nedostali vánoční dárek roky. Dlouhé roky za nimi nepřišel nikdo z rodiny. I proto mnohdy při předávání dárků drželi v ruce pevněji ruku poslíčků Ježíškových vnoučat než dárek samotný.

A protože byli vděční a často chtěli poděkovat, s dárcem se propojili. Někteří z nich si dodnes dopisují. Zrodil se tak další důvod těšit se na nový den. S očekáváním, jestli sestřička donese dopis, na který budou moci odpovědět.

Olga Štrejbarová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít