Když jí maso váš pes, vzdáte se steaku vy? Mazlíčci zatěžují klima, ale veganství je může zabít
Je na čase sníst svého psa? Tato provokativní otázka – myšlena samozřejmě s velkou dávkou nadsázky – je zároveň názvem knihy autorů Roberta a Brendy Valeových z roku 2009, kteří se snažili zmapovat environmentální dopady chovu domácích mazlíčků. A ukázali, stejně jako několik následujících vědeckých studií, že uhlíková stopa zejména psů a koček je značná.
Zvířata nám dělají radost, zahánějí samotu a u řady lidí jsou i jediným životním společníkem. Na druhou stranu chov například velkého psa vyprodukuje tolik emisí jako deset tisíc kilometrů ujetých ve voze typu SUV.
Poslechněte si Naturu Ondřeje Nováka o uhlíkové stopě domácích mazlíčků. Můžeme si je dovolit a nezatížit planetu?
To neznamená, že by se majitelé měli svých čtyřnohých přátel zbavovat, ale spíš přemýšlet, kde jinde takto vzniklou uhlíkovou stopu ušetřit. Například omezit vlastní konzumaci jídel z masa, odebírat elektřinu ze zelených zdrojů nebo jezdit častěji hromadnou dopravou.
Podle Ekolistu žrádlo pro psy a kočky pochází často ze zbytků, které by se jinak vyhodily. Na druhou stranu nejsou výjimkou ani farmy, které chovají zvířata na porážku jen pro účely výroby krmiva pro domácí mazlíčky, což celkovou produkci masa ještě zvyšuje.
Problém tedy není samotný chov domácích mazlíčků, ale chov zvířat určených k porážce. Konzumace masa je dnes jedním z nejzásadnějších zdrojů emisí skleníkových plynů a také záminkou pro odlesňování. Uhlíkovou stopu domácích mazlíčků, zejména těch masožravých, lze tedy teoreticky omezit tím, že snížíme množství masa, které tato zvířata konzumují.
Rušení trávníků i omezené zavlažování a velikost bazénů. Las Vegas bojuje s nedostatkem vody
Číst článek
Veganství zvířat jako týrání
Veterináři ale upozorňují, že zejména u koček přechod na veganskou stravu není dobrý nápad. Kočky jako výhradní masožravci neumí vstřebat rostlinné bílkoviny a ke zdravému životu potřebují celou řadu esenciálních látek a živin. A při jejich nedostatku může zvíře i zemřít.
Živočišné bílkoviny se sice dají vyrobit uměle, ale podle některých studií hrozí, že i když zvíře „papírově“ syntetickou bílkovinu pozře, nedokáže ji vstřebat.
Domestikovaní psi pak mají ke svým vlčím předkům sice již hodně daleko, například zvládají trávit škrob, a považujeme je proto spíš za všežravce. Na vyváženost stravy nejsou zdaleka tolik citliví jako kočky, protože si umí některé vitamíny a další látky vyrobit ve svém těle sami. Ale na živočišné bílkoviny mohou dostávat třeba alergie a z veganskou stravu neumí zpracovat tak dobře jako masitou.
Mimo jiné i proto Ústřední komise pro ochranu zvířat loni vydala stanovisko, že podávání veganské stravy zvířatům, která jsou od přírody masožravá, lze považovat za týrání.
Vysokou uhlíkovou stopu domácích mazlíčků by tak v budoucnu mohl snížit hmyz. Ten se už dnes do některých krmiv přidává a podle vědců má podobné výživové hodnoty jako běžné maso. Zároveň je ale chov hmyzu ekologicky mnohem šetrnější než tradiční živočišná produkce. Hmyzí farmy mají nižší nároky na plochu, vodu i krmení.
Poslechněte si celou Naturu Ondřeje Nováka.