Studenti si uvědomují, že nežijeme ve snadné době, uvádí ředitel Jednoho světa na školách
Proč je důležité přibližovat mladým lidem historické příběhy bezpráví? A jak se daří projektu Jeden svět na školách, který doplňuje mezinárodní filmový festival o lidských právech Jeden svět? „Tři čtvrtiny českých základních a středních škol využívají některé z našich materiálů. Přibývá vyučujících, kteří považují za důležité seznamovat mladé lidi s tím, co jsme žili před rokem 1989,“ uvádí ředitel Jednoho světa na školách Karel Strachota.
Na konci tohoto týdne se uzavírá letošní ročník Mezinárodního filmového festivalu Jeden svět, který jste před více než čtvrtstoletím spoluzakládal. Ten vás později inspiroval k projektu Jeden svět na školách. Jak funguje?
Jeden svět na školách nabízí už dlouhá léta, téměř 25 let, základním a středním školám, respektive vyučujícím z těchto škol, audiovizuální materiály. Jde zejména o dokumentární filmy, které byly v programu festivalu Jeden svět, ale i mnohé další.
Velmi často slyšíme otázku, co mohu udělat já. Nejsou to filmy, které dávají jednoduché odpovědi, ale je důležité, že se mladí lidé ptají, říká Strachota
V minulosti jsme rozesílali do škol velké krabice s VHSkami, pak se ty krabice zmenšily, protože se změnil nosič na DVD. V současné době je vše, co školám nabízíme, k dispozici na portálu jsns.cz.
Jeden svět na školách je, dovolím si tvrdit, výjimečný svým rozsahem. Tři čtvrtiny českých základních a středních škol využívají některé z materiálů k různým tématům, které pokrýváme, právě z našeho portálu. Nejsou to jenom filmy, ale vedle i toho celá řada doprovodných materiálů, pracovních listů, informačních materiálů, tak, aby se vyučujícím s našimi pomůckami nebo nástroji co nejlépe pracovalo.
Každý den přichází na portál několik stovek vyučujících, v některých dnech je to i přes tisíc, a pustí něco žákům ve třídě.
Projekt si poměrně rychle našel vnímavé publikum. Říkám vnímavé, protože si dobře pamatujeme povinné školní projekce za našeho mládí nebo dětství, kde to asi fungovalo úplně jinak. Čím si vysvětlujete, že mladí mají o tematiku lidských práv opravdu zájem?
Těch důvodů je celá řada. Vybíráme filmy, které mají potenciál mladé lidi zaujmout. Nejsou to nějaká výuková, nezáživná, videa, ale zpravidla filmy, které přinášejí příběhy.
Velmi často jsou to příběhy jejich vrstevníků a týkají se témat, která mladí lidé, já bych je v tomhle vůbec nepodceňoval, vnímají, mají o nich možná nějaké zkreslené nebo kusé informace a najednou mají možnost se do toho tématu hlouběji ponořit.
Začíná festival Jeden svět. Nabídne videoherní detektivku i filmy o záchraně města a demokracie
Číst článek
Velmi často slyšíme otázku, co mohu udělat já, jakým způsobem mohu přispět k tomu, aby se některé negativní jevy, které jsem před chvílí viděl ve filmu, neděly. Nejsou to filmy, které dávají jednoduché odpovědi, ale je důležité, že se mladí lidé ptají.
Za tento školní rok budete mít rekordní účast. Čemu to přičítáte?
Já jsem zažil poměrně hodně debat jak v Praze, tak mimo Prahu. Mluvil jsem jak s vyučujícími, tak zejména se středoškolskými studenty a myslím, že si stejně jako my všichni uvědomují, že nežijeme ve snadné době, že se něco děje.
To je, myslím, důvod, proč letos přichází diváků víc. Je to opět příležitost pobavit se s lidmi, kteří mají k tomu tématu, řekněme, blíž, s nejrůznějšími odborníky, protože po každé projekci následuje debata. Dávali jsme i filmy týkající se médií, tak například přicházejí i novináři a baví se se studenty a studentkami o novinářské profesi.
‚Je co zlepšovat‘
V začátcích jste se potýkali s tím, že výuka dějin byla na školách často zkreslená, nebo možná nevyvážená. Změnilo se to časem?
Zřejmě přibývá vyučujících, kteří považují, stejně třeba jako já nebo náš projekt, za důležité seznamovat mladé lidi s tím, co jsme žili nedávno, před rokem 1989.
26:02
Mladí vnímají, že starší generace o jejich názory nestojí. Je to alarmující, varuje Strachota
Číst článek
Zároveň bohužel platí, že navzdory tomu, že od sametové revoluce už uplynulo hodně let, tak jak na základních, tak na mnohých středních školách končí výuka dějepisu druhou světovou válkou, případně pár jmény a daty, které následovaly po druhé světové válce.
Je co zlepšovat a tohle, co říkám, se týká středních odborných škol a odborných učilišť, kde je ta situace, mluvíme-li o moderních dějinách a výuce, nejhorší.
V začátcích vašeho projektu šlo, myslím, o vyrovnání se s vlastní minulostí. Nevrací se tendence k zkreslování historie v souvislosti se současnou napjatou mezinárodní situací, zejména ruskou agresí na Ukrajině?
Já to cítím úplně podobně, jak naznačujete. Neznalost nebo nedostatečné vyrovnání se, nedostatečné pojmenování toho, co jsme žili, svádí mnohé – a myslím, že na prvním místě je možné jmenovat politiky – k tomu, že takovým, řekněme, umně manipulativním způsobem interpretují něco, co v reálu vůbec nebylo.
Uvedu to na příkladu, začalo se docela masivně objevovat spojení nová totalita, jakože tenkrát jsme žili totalitu a teď žijeme něco podobného, což je absolutní nesmysl.
Jak na mladé působí ruská propaganda? Proč vznikl projekt Příběhy bezpráví? A lze vykládat naši nedávnou minulost nestranně? Poslechněte si celý rozhovor v audiu nahoře v článku.
