Je to více než rok od útoku na Filozofické fakultě. V jaké fázi zvládání celé té události, z pohledu obětí, teď jsme? Je to už konec, nebo jsme teprve v začátcích?
Lisa Eilin Stene: Řekla bych, že nejste ani na začátku, ale rozhodně nejste ani na konci. Podle našich zkušeností z Norska vyplývá, že někteří potřebují péči a pomoc déle, což může trvat několik let. Může to trvat opravdu dlouho. A někdo se vrátí do zajetých kolejí mnohem rychleji.

A jak dlouho to může trvat, co ukazují data z vašeho výzkumu?
Lisa Eilin Stene: Někteří se opravdu zotaví rychle, třeba během dnů nebo týdnů. Náš výzkum zkoumal, jak to zvládají přeživší osm a půl let od samotného útoku na ostrově Utøya a zjistili jsme, že řada z nich stále potřebuje nějakou péči. Je proto těžké dát nějaké jasné časové rozmezí. Navíc je potřeba vyhodnocovat to průběžně.

Pokud si z vaší přednášky pamatuji dobře, tak to byla asi polovina přeživších, kteří po těch osmi a půl letech stále potřebují pomoc?
Kristin Alve Glad: Asi jedna třetina z nich stále narážela na PTSD (post-traumatická stresová porucha) i po osmi a půl letech a asi 50% z nich mělo problémy se spánkem. Třicet procent pak hlásilo somatické problémy, jako například bolesti hlavy nebo chronické bolesti. Samozřejmě jsme nemluvili se všemi, kterých se útok dotkl, ale celkově jsme mluvili s 289 přeživšími.

Částečně už jste to zmínila, ale jaké jsou tedy ty hlavní dopady, se kterými se potýkají přeživší takového útoku, jako na Utøyi?
Kristin Alve Glad: Nejvíc prozkoumaná je to post-traumatická stresová porucha. Mezi typické projevy patří znovuprožívání celého incidentu, vyhýbání se stimulům, které ho připomínají, negativní myšlenky a emoce a přehnané reakce, například velké úleky. Tito lidé mají také problém se spánkem a soustředěním. To vše souvisí s tím PTSD.

Ale řada lidí také trpí úzkostmi a depresemi a také jak jsem zmiňovala, somatickými projevy. Všechny tyto problémy se samozřejmě projevují v jejich každodenním fungování, třeba při studiu, v mezilidských vztazích, v rodinách nebo při aktivitách, které rádi dělali ale teď už se jich radši neúčastní.

Pomoct může kdokoliv

Když jste toto všechno vyjmenovali, tak co bychom my, v Česku, měli dělat teď? Je to více než rok od útoku, vyšetřování se zdá být uzavřeno, tak co teď doporučuje zkušenost z Norska?
Lisa Eilin Stene: To, co jsme udělali my v Norsku, tak to je proaktivní přístup. Ti, kterých se útok nějak dotkl, tak ty aktivně kontaktuje norské zdravotnictví, aby zjistilo, jak jsou na tom, jak po zdravotní stránce a také, jak se jim daří fungovat ve společnosti.

Neznamená to nezbytně, že jim zajišťujeme péči, ale sledujeme, zda jsou v pořádku a pokud potřebují péči, tak abychom o tom věděli. To je přístup, který zvolilo Norsko, ale není bezchybný, ne všude se podařilo dobrou péči zajistit.

Chci taky zdůraznit, že během našeho výzkumu se soustředíme na ty, kteří péči potřebují, protože se snažíme vyřešit nenaplněné potřeby. Ale pak je tu spousta lidí, kteří pomoc nepotřebují. A proč o tom mluvím, protože ti se můžou cítit stigmatizovaní, protože lidé se o nich domnívají, že musí přeci trpět, ale oni nechtějí, aby se o nich uvažovalo jako o obětech.

Různé lidé reagují různě a není úplně snadné to dopředu odhadnout, kdo bude potřebovat péči a kdo ne. Proto jsme zvolili ten proaktivní přístup, nízkoprahový přístup k péči, každého se zeptáme. Když péči chce, tak ji dostane. Když ji nechce nebo nepotřebuje, pak se snažíme nechat ho co nejvíc na pokoji.

To je věc pro systém. Je něco, co mohou dělat lidé, kteří s tím mají jen velmi málo společného? Učí třeba někde na fakultě...
Lisa Eilin Stene: To je dobře, že se ptáte, protože pomoci může kdokoliv. Víme, že největší rizikový faktor pro rozvoj posttraumatické stresové poruchy je chybějící sociální podpora. I ti, kteří se k tomu jen lehce nachomýtnou, tak mohou mít velký dopad. Jen dát najevo, že jste k dispozici.

Také, když uplyne delší doba, tak máme tendenci říkat obětem, že se přes to musí přenést. Tady bychom měli být raději citliví, různí lidé reagují různě a někdo potřebuje hodně času. A tak bychom měli uznat tu jejich dlouhodobou bolest. Buďte podporující, opravdu to má svůj efekt.

Nenávistné zprávy

Během vaší přednášky jsem si všiml, že velmi důsledně nepoužíváte jméno útočníka na ostrově Utøya. Proč jste se tak rozhodli?
Lisa Eilin Stene: Bohužel jsme si všimli, že v Norsku se pozornost na pachatele, teroristu, hodně soustředí pozornost. Mnoho lidí, i v zahraničí, zná jeho jméno. A už se tu i objevily teroristické útoky, které jím byly inspirované, třeba na Novém Zélandu, v Christchurchi, kde se tamní terorista inspiroval tím norským. Je to také kvůli respektu vůči těm, které útok zasáhl.

Mediální dopad norského teroristy je opravdu velký. Mimořádně znepokojující je to, že útočník před svým útokem připravil nějaké materiály, informace pro média, fotky, které zveřejnil těsně před útoky. A média je pak z velké části použily. A tak by to být nemělo, že terorista dosáhne svého cíle, získat pozornost po takovém činu. Proto jsme se rozhodli nepoužívat jeho jméno, protože už tak má příliš mnoho pozornosti.

V přednášce jste taky mluvili o tom, že někteří přeživší dostávali výhrůžky. Jak si to máme představit?
Kristin Alve Glad: Z naší výzkumné skupiny (skupiny přeživších nebo jinak zasažených útok) vyplynulo, že někteří její členové dostaly buď nějaké nenávistné zprávy, nebo přímo výhrůžky. A taky o tom vyšel článek v jedněch norských novinách.

Chtěli jsme se tomu proto věnovat v našem sběru dat po 8,5 letech od útoku, abychom zjistili, kolik z nich s tím má zkušenosti a co je jeho obsahem a co to s nimi udělalo. Byli jsme šokovaní tím, že asi jedna třetina našich respondentů, asi stovka lidí, přímo dostala nenávistné zprávy nebo výhrůžky, namířené přímo proti nim.

Většina z nich byla obsahem spojená s útokem na Utøyi a mezi hlavní témata patřila tvrzení, že měli při tom útoku zemřít, u některých to souviselo s konspiračními teoriemi nebo je ty zprávy obviňovaly z toho útoku samotného.

Několik z nich také dostalo přímo výhrůžky smrtí. Všimli jsme si, že to byli především ti, kteří se objevovali v médiích a ti, kteří se stali politicky aktivními, kdo tyto výhrůžky dostával. Většina z nich mluvila o tom, že u nich tyto zprávy spustily strach a někteří se kvůli tomu stáhli z politického života. To ukazuje, že nejde jen o nějaké osobní útoky, ale je to problém pro celou demokracii.

Jak se s ohledem na váš výzkum stavíte ke stíhání takovéhoto chování, kdy někdo po útoku nebo něčem podobném píše na sociální sítě nějaké nenávistné komentáře?
Kristin Alve Glad: Nemohu k tomu říct nic moc víc, než že pro nás je důležité, abychom tyhle věci sledovali a dokumentovali. A taky, že je důležité, aby na zvládání takovýchto zpráv nezůstaly ty oběti samy.

 Lisa Eilin Stene: Dokážu si představit, že je to jakási debata o svobodě projevu a tam je myslím důležité, jestli je to vyjádření nějak obecné v rámci společenské debaty, nebo jestli je namířené proti někomu konkrétnímu. A nakolik je v něm přímá výhrůžka.

Myslím, že není snadné najít nějakou jasnou hranici. Ta diskuse tu bude vždy, ale myslím, že jakmile je tam nějaká konkrétní hrozba, nebo je to namířené proti nějaké konkrétní osobě, tak tam bych já už byla velmi opatrná.

Chci se taky zeptat na odolnost. Útokům bohužel nelze zcela zabránit, je možné se na ně připravit, abychom se s nimi pak lépe vyrovnali?
Lisa Eilin Stene: Tady nás vrátím k té vzájemné podpoře. Čím lepší je soudržnost společnosti, před nějakým útokem, tím lépe budeme schopni se o sebe vzájemné postarat, až nastane. Soudržnost je důležitá neustále. Mít dobré záchytné systémy, abychom měli jistotu, že nikdo nepropadne sítem, opět, péče jeden o druhého.

Zní to možná trochu naivně, ale opravdu je to jedna z těch nejdůležitějších věcí. Je to něco, o co musíme aktivně pečovat, co musíme kultivovat. Dnes jsou novou výzvou také sociální sítě a dezinformace, musíme se starat o to, aby nevznikaly mezi lidmi propasti. A taky hledat, jak tyto nástroje využít pro naše dobro, pro jednotu a soudržnost společnosti. Toho si být vědomi a pracovat na tom.

Jakub Lucký Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít