S obtěžováním se v dopravě setkala až čtvrtina lidí. ‚Svědci často neví, jak se zachovat,‘ říká Šafařík
Lascivní pohledy, nevhodné sexuální narážky nebo exhibicionismus. Se sexuálním obtěžováním ve veřejné dopravě se v Česku setkala každá třetí žena, zkušenost s tím má ale i desetina mužů. Ukázal to výzkum Odboru rovnosti žen a mužů Úřadu vlády, do kterého se v dubnu a květnu zapojilo přes tisíc respondentů. „Jedná se o první výzkum podobného rozsahu, který směřoval specificky na toto téma,“ řekl Radiožurnálu ředitel odboru Radan Šafařík.
Můžete už teď říct, jak velká část žen má zkušenost se sexuálním obtěžováním ve veřejné dopravě?
Ptali jsme se, kolik procent cestujících se stalo obětí sexuálního obtěžování. Celkově je počet obětí 24 procent. Ženy deklarují obtěžování ve 35 procentech, u mužů je to pouze deset procent. Vidíme tedy, že pochopitelně mnohem častěji jsou předmětem nebo oběťmi sexuálního obtěžování v dopravě právě ženy.
Výzkum Odboru rovnosti žen a mužů Úřadu vlády zjišťoval, jak často se lidé setkávají se sexuálním obtěžováním v hromadné dopravě. Poslechněte si rozhovor se šéfem odboru Radanem Šafaříkem
Co se pod tím skrývá? Jde o obtěžující poznámky, nebo už přímo třeba osahávání?
Ptali jsme se celkem zhruba na 12 různých forem sexuálního obtěžování. Pochopitelně méně závažné - jako je například znepokojující zírání, lascivní pohledy nebo nevhodné komentáře se sexuálním podtextem či nějaké sexuální vize - byly mnohem častější než ty závažnější. Ale i například s nějakou formou exhibicionismu či masturbací se setkalo poměrně velké procento žen cestujících ve veřejné dopravě.
Mluvil jste i o poměrně velkém procentu mužů, kteří zažili nějakou formu sexuálního obtěžování. Zažívají i oni obtěžující poznámky nebo třeba osahávání?
I oni v určité míře tyto formy sexuální obtěžování deklarovali, ale bylo to mnohem méně často než u žen.
Ptali jste se ve výzkumu třeba i na to, díky čemu by se lidé v hromadné dopravě cítili bezpečněji?
Ptali jsme se, jaká opatření by uvítali ze strany státu či provozovatelů dopravy. Nejčastěji lidé uváděli v podstatě tři hlavní opatření: první z nich bylo zavedení nebo rozšíření nouzových tlačítek s možností přivolání obsluhy, druhým opatřením bylo větší zapojení policie, zejména v nočních hodinách a kontrola veřejného pořádku ve veřejné dopravě, a třetím bylo větší proškolení řidičů, řidiček či průvodčích ve smyslu zvyšování schopnosti reagovat na případy sexuálního obtěžování a poskytnutí pomoci obětem.
Chování svědků
Zjišťovali jste, jak se Češi v takovém případě chovají?
To jsme také zjišťovali. A to, jak se chovají oběti, tak i lidé, kteří jsou svědky sexuálního obtěžování. V rolích obětí se muži dokáží nějakým způsobem vyhradit proti sexuálnímu obtěžování, ať už slovně, nebo fyzicky. Ženy daleko častěji volí strategii, že odejdou a přesednou si na jiné místo.
DATA: Křivých obvinění ze znásilnění je minimum. ‚V praxi jsem se s tím nesetkal,‘ říká advokát
Číst článek
V rolích svědků většina dotázaných deklarovala, že nějakým způsobem zasáhla a nějak se ohradila proti tomu, kdo se dopouštěl sexuálního obtěžování. Ale procento lidí, kteří nijak nereagovali, bylo také poměrně velké. Často to bylo z důvodu, že nepovažovali případ za tak vážný, aby vyžadoval reakci. Poměrně velká část lidí ale deklarovala, že nevěděla, jak se v takové situaci správně zachovat.
Do jaké míry do takových situací zasahují řidiči dopravního prostředku?
Na to jsme se přímo neptali, ale z otázky, jaké opatření by lidé uvítali, kdy by velká část uvítala větší proškolení dopravního personálu, se dá dovodit, že zřejmě ani oni příliš často neví, jakým způsobem zasáhnout, a že to ani není úplně jejich kompetence.
Kde byl ten impulz pro průzkum? Je podle vás stále větší a závažnější problém sexuální obtěžování v hromadné dopravě?
V České republice existují starší výzkumy, které obecně zkoumají pocit žen ve smyslu bezpečí a pohybu ve veřejném prostoru. Také máme výzkumy, které zkoumaly sexuální obtěžování obecně nebo sexuální obtěžování například na pracovišti. A víme, že k sexuálnímu obtěžování dochází v české společnosti relativně často.
Také víme z nedávných dopravních výzkumů, že ženy se ve veřejné dopravě cítí méně často bezpečně než muži a mnohem častěji se cestování například v noci vyhýbají. To byl takový hlavní impulz se podívat na to, jestli jedním z těch důvodů nemůže být právě nějaký výskyt sexuálního obtěžování.
Dosud u nás podobný výzkum provedený nebyl. Jedná se o první výzkum podobného rozsahu, který směřoval specificky na toto téma - tudíž nemůžeme úplně srovnávat s nějakým předchozími výzkumy. Nicméně tento výzkum potvrdil, že se jedná o relativně častý problém, který má dopad na dopravní chování žen a na míru využívání veřejné dopravy z jejich strany.
Celý text studie si můžete přečíst níže.