Ať žije král. Družinu ve Vlčnově povede jedenáctiletý František Dacík, napodobí svého otce i pradědečka
Sobotní krojový ples ve Vlčnově na Uherskobrodsku byl ve znamení jízdy králů. Po boku chlapců a dívek narozených v roce 2007 se na něm představil nový král František Dacík. Napodobí svého otce i pradědečka, kteří jízdě v minulosti rovněž kralovali.
Hledání krále je vždy výsadou místních chlapců. „Tentokrát to měli celkem jednoduché, protože Františkův tatínek Marek už byl králem. Rodina hodně stála o to, aby znovu měli krále. Takže už si to byla předjednávat loni s letošními legrúty. O to měli kluci rozhodování jednodušší,“ řekla Českému rozhlasu ředitelka vlčnovského Klubu sportu a kultury Petra Kučerová Brandysová.
Nový král navštěvuje pátou třídu vlčnovské základní školy. Jeho velkým koníčkem je hasičský sport. Královskou družinu by mělo utvořit 13 svobodných hochů, takzvaných legrútů. Roli legrútů vždy plní chlapci, kteří v daném roce dosáhnou 18 let. Při aktivitách, které je do Jízdy králů čekají, i při iniciačním obřadu, kdy starosta při Jízdě králů vítá hochy do dospělosti, je bude provázet osm dívek.
Po plese bude další sledovanou akcí, které se legrúti spolu s králem zúčastní, velikonoční obchůzka po všech děvčatech z ročníku. „Musejí si uplést velkou dlouhou pomlázku, ve Vlčnově se jí říká kančúch. Potom je čeká ročníková zábava a stavění máje. A pak už příprava na Jízdu králů,“ řekla Kučerová Brandysová.
Před samotnou Jízdou králů královská rodina znovu chystá kroje a také občerstvení. Rodiny se též musejí postarat o výzdobu koní, na nichž král a členové jeho družiny pojedou. Jízdu na koni si se začátkem jara začnou postupně zkoušet, učit se budou také vyvolávky. „Vím, že někteří byli trénovat na koních už na podzim,“ doplnila Kučerová Brandysová.
Jízda králů patří k nejznámějším folklorním zvykům v zemi, v roce 2011 byla zapsána na seznam světového nehmotného kulturního dědictví UNESCO. Pochází zřejmě již z pohanských dob. Chlapci spolu soupeřili při vyhánění dobytka a nejlepší z nich se stal králem.
Druhý možný původ tradice vidí etnografové v útěku uherského krále Matyáše Korvína před Jiřím z Poděbrad. Aby se neprozradil svým vzhledem a mluvou, oblékl se podle legendy do ženského kroje a do úst si vložil růži.
