Začalo to jako žert na sociálních sítích, teď se to ale mění v neobvyklou tradici. Místo bujarých oslav a ohňostrojů se někteří obyvatelé Tchaj-peje scházejí v městském parku, aby společně plakali nad nezdary uplynulého roku. Akce, kterou student Harry Li vymyslel z recese, má překvapivě silný ohlas a přináší lidem uvolnění a pocit sounáležitosti.

Hlavního pořadatele k nápadu inspirovala ikonická scéna z tchajwanského filmu Ať žije láska! z roku 1994, kde hlavní hrdinka sedm minut pláče na lavičce v parku. Film o osamělosti a deziluzi moderního života rezonuje i dnes, což potvrzuje velký zájem účastníků. Na první ročník takzvaného Cryathonu loni dorazily stovky lidí, aby společně plakali, smáli se, sdíleli příběhy, a nakonec dokonce i tančili.

Na letošní ročník kolektivního poplakání spojeného i s promítáním ikonického filmu se přihlásilo přes 33 000 lidí. Účastníci akce popisují atmosféru jako otevřenou a přátelskou. „Spotřebovala jsem balíček kapesníků, ale všechna tíha, kterou jsem v sobě nesla, zmizela,“ popsala jedna z návštěvnic.

Cryathlon si získal oblibu nejen pro svou originalitu, ale také díky poselství, které nese:jJe v pořádku nebýt v pořádku. V době, kdy na sociálních sítích převládají obrazy dokonalosti, nabízí Cryathon prostor pro uvolnění emocí a připomíná, že také smutek má v životě své místo – a to dokonce i na silvestra.

Harry Li doufá, že pro ty, kdo letos plakali na tchajpejském náměstí, bude rok 2025 šťastnější. Ale i kdyby nebyl, Cryathon je tu jako připomínka, že není nutné tvářit se za každou cenu šťastně.

Anna Hašková Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít